Vaše rozpomenutí je jedinečné, přátelé.

Čekali jste na něj mnoho poZemských let.

Věřili jste, že se rozpomenete.

Věřili jste, že se rozpomenete, že nejste svým tělem - že

Vaše podstata je DUCHOVNÍ.

Věřili jste, že ani ve fyzickém těle nezapomenete, KÝM OPRAVDU JSTE.

 

Bůh Vám splnil Vaše přání vyzkoušet si poZemský život ve hmotném těle a vybavil Vás vším, co potřebujete ke šťastnému, radostnému a zdravému životu na Zemičce.

Nikdy jste od Něj neodešli.

Jste neustále jeden a tentýž, a to víte.

V hmotném světě jste proto, aby jste to také PROŽILI.

Moc jste si to přáli.

 

Vaše víra ve vlastní schopnosti Vás přivedla až sem a ukázala Vám cestu Domů, přátelé.

Brzy na shledanou...

Mnoho poZemšťanů se již rozpomenulo na svůj původ a s radostí a láskou komunikují s Nejvyšším, jímž zároveň sami jsou. Kdo jiný, než sám Nejvyšší (Bůh, Stvořitel, jak chcete...) Vám v tomto rozpomínání a vytouženém prožívání Vaší podstaty může pomoci...

A tak jednou jeden další poZemšťan dostal silnou touhu konečně se rozpomenout na to, co vždycky věděl... aby to mohl začít konečně VĚDOMĚ PROŽÍVAT.

.............

.............

 

Rád bych ti toho tolik řekl, rád bych se na tolik zeptal. Nevím, kde začít.

Například proč se nám nezjevíš? Jestliže skutečně existuje Bůh a jestliže to jsi ty, proč se nám nezjevíš v takové podobě, abychom to všichni pochopili?

 

„Dělám to znovu a znovu. Dělám to právě v tomto okamžiku.“

 

To nemyslím. Mám na mysli způsob zjevení, který nelze vyvrátit, který nelze popřít.

 

„Jako například?“

 

Kdyby ses třeba objevil před mýma očima právě v tomto okamžiku.

 

„Ale to právě teď dělám!“

 

Kde?

 

„Všude, kam se podíváš.“

 

Ale já mám na mysli takový způsob, jaký nikdo nemůže popřít.

 

„Jaký by to měl být způsob? V jaké podobě nebo formě bych se ti měl zjevit?“

 

Ve své skutečné podobě nebo formě.

 

„To je nemožné, protože nemám žádnou podobu ani formu, které by člověk rozuměl. Mohl bych na sebe vzít podobu nebo formu, které by lidé rozuměli, ale pak by si všichni myslili, že to, co vidí, je jediná podoba nebo forma Boha - nikoli jen jedna z mnoha.

Lidé věří, že jsem takový, jak mě oni vidí, nikoli takový, jak mě nevidí. Já jsem však Velký neviditelný, nejsem tím, čím se jevím v kterémkoli daném okamžiku. V jistém smyslu jsem tím, čím nejsem. Pocházím právě z tohoto nebytí a tam se vždycky vracím.

Když se však zjevím v určité podobě - v podobě, které lidé rozumějí - lidé mi tuto podobu připisují navždy.

 

A kdybych se zjevil jednomu národu v určité podobě, druhý národ by tvrdil, že jsem se prvnímu nezjevil, neboť jsem vypadal a hovořil jinak, než mě viděl a slyšel národ druhý - jak bych to tedy mohl být já?

 

Tady vidíš, že nezáleží na tom, v jaké podobě nebo formě se zjevím - ať už si vyberu jakýkoli způsob a jakoukoli podobu, každý způsob a každou podobu lze popřít.“

 

Kdybys však udělal něco, co by nezvratně dokazovalo tvou skutečnou existenci a vylučovalo jakoukoli pochybnost...

 

„... stále by byli lidé, kteří by říkali, že to je dílem ďábla nebo něčí představivosti. Že to udělal někdo nebo něco jiného než já.

Kdybych se zjevil jako Bůh všemohoucí, Pán Nebe a Země, kdybych přenášel hory, stále by byli lidé, kteří by říkali, „To musel být Satan“.

 

A právě tak to musí být. Neboť Bůh se zjevuje sám sobě skrze vnitřní zážitek člověka, nikoli skrze vnější pozorování. A jestliže vám vnitřní zážitek odhalil existenci Boha, nepotřebujete vnější důkaz. A jestliže spoléháte na vnější pozorování, vnitřní zážitek je nemožný.

 

Jestliže tedy žádáte Boha, aby se vám zjevil, nemůže se vám to splnit, neboť vaše žádost je přiznáním, že v tomto okamžiku Boha nevidíte. Vaše myšlenky jsou tvůrčí a vaše slova produktivní a proto vaše myšlenky a slova vytvářejí vaši realitu. Proto máte dojem, že Boha nevidíte, neboť kdybyste ho viděli, nežádali byste ho, aby se vám zjevil.“

 

Znamená to tedy, že nemohu žádat o nic z toho, co chci? Chceš snad říci, že modlitba oddaluje to, za co se modlíme ?

 

„Tuto otázku slyším odedávna - a kdykoli ji dostanu, vždycky na ni odpovím. A přesto mou odpověď neslyšíte nebo jí nechcete věřit.

Odpověď na tuto otázku v moderním jazyce zní: Nikdy nebudete mít, co chcete, a nikdy nedostanete to, o co žádáte. Je to proto, že tato vaše žádost je přiznáním nedostatku, přiznáním, jež produkuje určitou zkušenost - chtění - ve vašem životě.

 

Správná modlitba tudíž není prosbou, nýbrž vyjádřením vděčnosti.

 

Děkujete-li Bohu za to, co chcete v životě prožít, ve skutečnosti přiznáváte, že to už prožíváte. Vděčnost je tudíž nejúčinnější modlitbou k Bohu; je potvrzením, že jsem vás vyslyšel ještě dříve, než jste o něco poprosili.

 

Proto nikdy o nic neproste. Oceňujte.“

 

Ale co když jsem Bohu vděčný za něco, co se nikdy nestane? To může vést ke zklamání a hořkosti.

 

„Vděčnosti nemůžete užívat jako nástroje k ovlivňování Boha, jako nástroje, kterým oklamete vesmír. Nemůžete lhát sami sobě. Vaše mysl zná vaše skutečné myšlenky. Říkáte-li, „Děkuji ti, Bože, za to a to“, a přitom dobře víte, že to nemáte, nemůžete očekávat, že to Bůh neví a proto vám to dá.

 

Bůh ví všechno, co víte vy; a to, co víte vy, se vám jeví jako vaše realita.“

 

Jak tedy mohu být skutečně vděčný za něco, o čem vím, že to neexistuje?

 

„Víra. Máte-li víru velikosti hořčičného zrna, můžete přenášet hory. Poznáte, že to existuje, protože jsem řekl, že to existuje; protože jsem řekl, že vás vyslyším ještě dříve, než poprosíte; protože jsem řekl a stále říkám všemi možnými způsoby, skrze všechny učitele, které znáte, že se stane všechno, co si zvolíte mým jménem.“

 

A přece tolik lidí říká, že jejich modlitby nebyly vyslyšeny.

 

„Žádná modlitba - a modlitba není ničím než vášnivou výpovědí o tom, co je - není nevyslyšena. Každá modlitba - každá myšlenka, každé prohlášení, každý pocit - je tvůrčí. Každá modlitba bude vyslyšena do té míry, jak vášnivě jí věříte.

 

Říkáte-li, že vaše modlitba nebyla vyslyšena, znamená to, že začala působit vaše nejvášnivější myšlenka, slovo nebo pocit. Musíte si však uvědomit - a v tom spočívá veškeré tajemství - že za každou myšlenkou je vždycky základní myšlenka, které říkám řídící myšlenka.

 

Jestliže tedy o něco žádáte a prosíte, zdá se, že máte mnohem menší šanci dosáhnout toho, co si myslíte, že chcete, neboť řídící myšlenka za každou vaši prosbou říká, že ještě nemáte to, co si přejete. Tato řídící myšlenka se stává vaší realitou.

 

Jediná řídící myšlenka, která může překonat tuto realitu, je víra, že Bůh vám poskytne všechno, o co ho požádáte. Někteří lidé takovou víru mají, ale těch je velmi málo.

 

Proces modlení je mnohem snazší, když místo víry, že Bůh vždycky splní každou vaši žádost, intuitivně pochopíte, že o nic nemusíte žádat. Pak je vaše modlitba poděkováním. Není žádostí, ale vyjádřením vděčnosti za to, co je.“

 

Když říkáš, že modlitba je vyjádřením vděčnosti za to, co je, znamená to, že Bůh nedělá nic, že všechno, co se stane po modlitbě, je důsledkem působení modlitby?

 

„Věříte-li, že Bůh je nějaká všemohoucí bytost, která poslouchá všechny modlitby, na některé odpovídá „ano“, na jiné „ne“ a na zbytek „možná, ale ne teď“, pak se mýlíte. Jakým pravidlem by se řídil při svém rozhodování?

 

Věříte-li, že Bůh rozhoduje o všem ve vašem životě, pak se mýlíte.

 

Bůh je pozorovatel, nikoli tvůrce. Bůh je připraven vám pomoci, ale ne takovým způsobem, jak možná očekáváte.

 

Úkolem Boha není vytvářet okolnosti a podmínky vašeho života. Bůh vás stvořil podle obrazu svého. Vy tvoříte zbytek užitím schopností, které vám dal Bůh. Bůh stvořil život. Dal však člověku svobodnou vůli, aby se svým životem mohl nakládat podle svého přání.

 

V tomto smyslu je vaše vůle vůlí Boží.

 

Svůj život žijete tak, jak jej žijete, a já vám do toho nezasahuji.

 

Tohle je velká iluze, v níž žijete: že Boha zajímá, co děláte.

 

Nezajímá mě, co děláte, ale vy to nechcete slyšet. Zajímá vás, co dělají vaše děti, když je pošlete ven, aby si hrály? Považujete za důležité, zda hrají na babu nebo na schovávanou? Samozřejmě že ne, protože víte, že se jim nic nemůže stát. Připravili jste jim prostředí, které považujete za přátelské a bezpečné.

 

Samozřejmě že doufáte, že se jim nic nestane. A když se jim náhodou něco stane, pomůžete jim, vyléčíte je a umožníte jim, aby se opět cítili bezpečně, aby byly šťastné a opět si hrály. A druhý den vás opět nebude zajímat, zda budou hrát na babu nebo na schovávanou.

 

Samozřejmě jim řeknete, které hry jsou nebezpečné. Nemůžete jim však zabránit v tom, aby dělaly nebezpečné věci. Ne vždycky. Ne navždy. Ne v každém okamžiku od této chvíle do smrti. Rozumní rodiče si to uvědomují. Nicméně rodiče mají starosti o výsledek. Tato dichotomie - nepříliš velký zájem o proces, ale velký zájem o výsledek - dost přesně charakterizuje dichotomii Boha.

 

Bůh se však v jistém smyslu nezajímá ani o výsledek. Nezajímá se o konečný výsledek. Je to proto, že konečný výsledek je zaručený.

 

A tohle je vaše další velká iluze: že výsledek života je nejistý.

 

Právě pochybnosti o konečném výsledku stvořily vašeho největšího nepřítele, kterým je strach. Neboť jestliže pochybujete o výsledku, pak musíte pochybovat také o Stvořiteli - musíte pochybovat o Bohu. A jestliže pochybujete o Bohu, musíte žít celý život ve strachu a s pocitem viny.

 

Pochybujete-li o Božích úmyslech - a o schopnosti Boha dosáhnout konečného výsledku - jak se můžete uvolnit? Jak můžete najít klid?

 

Ačkoli je Bůh dokonale schopen své úmysly realizovat, vy tomu nemůžete a nebudete věřit (přestože tvrdíte, že Bůh je všemohoucí), a proto si ve své představivosti budete muset vytvořit moc rovnou Bohu, abyste našli sílu, která je schopna zmařit vůli Boží. A proto jste si ve své mytologii vytvořili bytost, které říkáte „ďábel“. Dokonce si představujete, že Bůh s touto bytostí bojuje (neboť si myslíte, že Bůh řeší problémy stejným způsobem jako vy). A nakonec si představujete, že by Bůh mohl tento boj prohrát.

 

Tohle vše je popřením všeho, co víte o Bohu, ale na tom vám nezáleží. Žijete ve své iluzi a v neustálém strachu, protože jste se rozhodli pochybovat o Bohu.

 

Kdybyste však učinili nové rozhodnutí, co si myslíte, že by se stalo?

 

Řeknu vám tohle: žili byste tak, jako žil Buddha. Jako žil Ježíš Kristus. Jako žili všichni světci, které zbožňujete.

 

A přece by vám lidé nerozuměli, stejně jako nerozumějí většině světců. Kdybyste se snažili vysvětlit svůj pocit pohody, svou radost, svou vnitřní extázi, poslouchali by vaše slova, ale neslyšeli by je. Snažili by se vaše slova opakovat, ale přidávali by svá.

 

Divili by se, jak můžete mít něco, co oni nemohou najít. A pak by začali žárlit. Jejich žárlivost by se brzy změnila v zuřivost a ve svém hněvu by se snažili přesvědčit vás, že to jste vy, kdo nerozumí Bohu.

 

A kdyby se jim nepodařilo zkazit vám radost, snažili by se uškodit vám; tak velká by byla jejich zuřivost. A kdybyste jim řekli, že ani smrt vás nemůže připravit o vaši radost ani změnit vaše přesvědčení, zajisté by vás zabili. Kdyby pak viděli, s jakým klidem jste smrt přijali, považovali by vás za světce a opět by vás začali milovat.

 

Neboť je v povaze lidí milovat, zničit a pak opět milovat to, čeho si váží nejvíce.“

 

Ale proč? Proč to děláme?

..........................

.........................

 

Odpověď na tuto otázku a na Vaše další odpovědi se můžete, přátelé, rozpomenout v knize N. Donalda Walsche Hovory s Bohem I. Čeká na Vás v záložce Světelné čteníčko.

Chcete se ještě na něco zeptat, přátelé?

 

 

Jak a ke komu hovoří Bůh?

 

„Hovořím ke každému. Stále. Problém není v tom, ke komu hovořím, ale v tom, kdo mě poslouchá.“

 

To mě zaujalo a proto jsem Boha požádal, aby mi to vysvětlil podrobněji. A Bůh mi řekl tohle:

 

„Především zaměňme slovo hovořit za slovo komunikovat. Je to mnohem přesnější výraz. Kdykoli se snažíme hovořit jeden k druhému - já k lidem, vy ke mně - slova nás okamžitě začnou omezovat. Proto nekomunikuji jen slovy. Ve skutečnosti to dělám jen velmi zřídka. Nejčastěji komunikuji skrze city.

 

City jsou jazykem duše.

 

Chcete-li zjistit, co je pro vás v danou chvíli pravdivé, zeptejte se svých pocitů.

 

Pocity je někdy obtížné objevit - a často ještě obtížnější přiznat. A přesto se ve vašich nejhlubších pocitech skrývá vaše nejvyšší pravda.

 

K těmto pocitům se však musíte umět dostat. A já vám ukážu jak. Znovu. Pokud si to budete přát.“

 

Řekl jsem Bohu, že si to opravdu přeji, ale že bych byl rád, kdyby mi nejdříve odpověděl na mou první otázku. A Bůh řekl:

 

„Komunikuji také prostřednictvím myšlenek. Myšlenky a pocity nejsou totéž, přestože k nim dochází zároveň. Při komunikaci prostřednictvím myšlenek často užívám představ a obrazů. Z toho důvodu jsou myšlenky mnohem účinnějším prostředkem komunikace než pouhá slova.

 

Jako účinného komunikačního prostředku užívám také zkušenosti.

 

Teprve když pocity, myšlenky i zkušenost zklamou, užívám slov. Slova jsou ve skutečnosti nejméně účinným prostředkem komunikace, neboť jsou velmi často interpretována nesprávně.

 

A proč je tomu tak? Je tomu tak proto, že slova jsou jen slova. Jsou to pouhé zvuky, které symbolizují pocity, myšlenky a zkušenost. Jsou to symboly. Značky. Insignie. Slova nevyjadřují Pravdu. Nejsou skutečností.

 

Slova vám mohou pomoci něco pochopit. Zkušenost vám dovoluje něco poznat. Existují však věci, které nemůžete zakusit. A proto jsem vám dal další nástroje poznáni. Ty se jmenuji pocity. A také myšlenky.

 

Největší ironií však je, že všichni připisujete tak velký význam slovu Božímu a tak malý význam vlastní zkušenosti.

 

Ve skutečnosti si ceníte zkušenosti tak málo, že když se vaše vlastní poznání Boha liší od toho, co jste o Bohu slyšeli, automaticky se vzdáte vlastní zkušenosti a přijmete slova, zatímco byste měli udělat pravý opak.

 

Vaše zkušenost a vaše pocity představují to, co o něčem intuitivně víte. Slova jen symbolizují, co víte, a často vás mohou zmást.

 

Tohle jsou tedy nástroje, kterými komunikuji. Nicméně to nejsou metody, neboť ne všechny pocity, ne všechny myšlenky, ne všechny zážitky a ne všechna slova pocházejí ode mne.

 

Mnoho slov bylo vyřčeno jinými, mým jménem. Mnoho myšlenek a mnoho pocitů je podporováno něčím, co jsem přímo nestvořil. To je zdrojem mnoha vašich zkušeností a zážitků.

 

Problém spočívá ve správném rozlišování. Někdy je obtížné rozeznat, co přichází od Boha a co z jiných zdrojů. Rozlišovat je snadné, užijete-li tohoto základního pravidla:

 

Vaše nejvyšší myšlenky, vaše nejsrozumitelnější slova, vaše nejvznešenější pocity přicházejí vždy ode mne. Všechno ostatní přichází z jiného zdroje.

 

Nyní se rozlišování stává snadným, neboť ani pro začátečníka není obtížné rozpoznat, co je nejvyšší, nejsrozumitelnější a nejušlechtilejší.

 

Přesto vám dám tato pravidla:

 

Nejvyšší myšlenka je vždy ta myšlenka, která obsahuje radost. Nejsrozumitelnější slova jsou ta slova, která obsahují pravdu. Nejvznešenější pocit je ten pocit, kterému říkáte láska.

 

Radost, pravda, láska.

 

Tyto tři pojmy jsou zaměnitelné a jeden vždycky vede k druhému. Nezáleží na jejich pořadí.

 

Jakmile s pomoci těchto pravidel zjistíte, která poselství jsou ode mne a která přicházejí z jiného zdroje, záleží jen na tom, zda mým poselstvím budete věnovat pozornost.

 

Většině z nich pozornost nevěnujete. Některým proto, že vám připadají příliš dobrá na to, abyste věřili, že jsou pravdivá. Jiným proto, že se vám zdá příliš obtížné řídit se jimi. Mnoha si nevšímáte proto, že jim prostě nerozumíte. A většinu prostě nepřijímáte.

 

Mým nejlepším poslem je zkušenost, a dokonce i tu ignorujete. Obzvlášť tu ignorujete.

 

Kdybyste naslouchali své zkušenosti, váš svět by nebyl v takovém stavu, v jakém je. Protože to však neděláte, neustále svou zkušenost znovu prožíváte. Mé poselství však nakonec dostanete. Dříve nebo později. Neboť můj záměr nebude zmařen, má vůle nebude ignorována.

 

Nebudu vás však nutit. Neboť jsem vám dal svobodnou vůli - schopnost dělat to, co si vyberete - a to vám nikdy nevezmu, nikdy.

 

A proto vám budu i nadále posílat stejná poselství, znovu a znovu, po tisíciletí a do všech koutů vesmíru. Donekonečna vám budu posílat svá poselství, dokud je nepřijmete za svá.

 

Má poselství k vám budou přicházet ve stovkách podob, v tisíci okamžicích, miliony let. Budete-li skutečně poslouchat, nepřeslechnete je. Jakmile je skutečně uslyšíte, nebudete je moci ignorovat. A tak začne naše skutečná komunikace. Neboť v minulosti jste se ke mně jen modlili a prosili mě. Ale nyní vám mohu odpovídat, jako to dělám právě teď.“

..........

..........

..........

..........

Jak poznám, že toto poselství je od Boha? Jak poznám, že není výplodem mé vlastní představivosti?

 

„Jaký by v tom byl rozdíl? Copak nechápeš, že bych k vám mohl hovořit skrze vaši představivost stejně jako skrze cokoli jiného? V každém okamžiku, tak či onak, vám budu dávat správné myšlenky, slova nebo pocity.

 

Poznáte, že tato slova jsou ode mne, neboť vy sami jste nikdy nehovořili tak srozumitelně. Kdybyste si na tyto otázky již odpověděli tak srozumitelně, nekladli byste je.“

 

Ke komu Bůh hovoří? Hovoří k nějakým výjimečným lidem? V nějakou výjimečnou dobu?

 

„Všichni lidé jsou jedineční a všechny okamžiky jsou zlaté. Žádný člověk není lepší a žádný okamžik vhodnější než druhý. Mnoho lidí věří, že Bůh sděluje své myšlenky zvláštními způsoby a jen výjimečným lidem. To zbavuje většinu lidí odpovědnosti slyšet a přijímat má poselství a dovoluje jim spoléhat se na slova druhých. Nemusíte poslouchat mne, protože věříte, že druzí již slyšeli mé slovo a že stačí, když budete naslouchat jim.

 

Nasloucháte-li tomu, o čem jsou druzí přesvědčeni, že slyšeli ode mne, nemusíte vůbec myslit.

 

Z toho důvodu většina lidí neposlouchá má poselství. Přiznáte-li však, že má poselství přijímáte přímo, pak jste nuceni interpretovat je sami. Je mnohem snazší přijímat interpretaci druhých (i těch, kteří žili před dvěma tisíci lety) než interpretovat poselství, které přijímáte v tomto okamžiku.

 

Proto vám doporučuji nový způsob komunikace s Bohem. Dvoustrannou komunikaci. Ve skutečnosti jsi mě o to požádal. Neboť jsem k tobě přišel tímto způsobem, v tomto okamžiku, abych ti vyhověl.“

 

Proč se zdá, že někteří lidé, například Kristus, slyší více tvých poselství než druzí?

 

„Protože někteří lidé jsou ochotni skutečně naslouchat. Jsou ochotni poslouchat i ve chvílích, kdy to ostatním připadá nebezpečné, bláznivé nebo naprosto nevhodné.“

 

Měli bychom poslouchat Boha, i když se nám to, co říká, zdá být nepravdivé?

 

„Obzvlášť když vám to připadá nepravdivé. Myslíte-li si, že máte ve všem pravdu, proč byste měli hovořit s Bohem?

 

Řiďte se i nadále tím, co víte. Ale uvědomte si, že to děláte od počátku času. Zamyslete se nad stavem světa. Je jasné, že vám něco uniklo. Je zřejmé, že jste něco nepochopili. To, co chápete, vám musí připadat pravdivé, protože slovo „pravdivé“ je výraz, jímž označujete něco, s čím souhlasíte. Proto vám to, co jste nepochopili, bude zpočátku připadat „nepravdivé“.

 

Proto se musíte zeptat sami sebe, „Co by se stalo, kdyby všechno, co považuji za 'nepravdivé', bylo ve skutečnosti 'pravdivé'?“ To si uvědomuje každý velký vědec. Když se mu něco nedaří, vzdá se svých předpokladů a začne znovu. Ke všem velkým objevům došlo díky ochotě a schopnosti nemít pravdu. A tuto ochotu v sobě musíte najít.

 

Nikdy nepoznáte Boha, dokud si budete říkat, že ho již znáte. Nikdy neuslyšíte Boha, dokud si budete myslit, že jste ho již slyšeli.

 

Nemohu vám říci svou pravdu, dokud mi budete říkat vaši pravdu.“

 

Ale má pravda o Bohu pochází od Boha.

 

„Kdo to řekl?“

 

Druzí.

 

„Kteří druzí?“

 

Vůdcové. Kněží. Rabíni. Pastoři. Knihy. Bible, proboha!

 

„To nejsou autoritativní zdroje.“

 

Nejsou?

 

„Ne.“

 

A co tedy je?

 

„Naslouchejte svým pocitům. Poslouchejte své nejvyšší myšlenky. Poslouchejte svou zkušenost. Kdykoli se liší od toho, co vám říkají vaši učitelé nebo knihy, zapomeňte na slova. Slova jsou nejméně spolehlivými nástroji Pravdy.“

...........

..........

..........

 

Pokračování Vašeho rozpomínání, přátelé, na Vás čeká v knize N. D. Walsche - Hovory s Bohem I. (záložka Světelné čteníčko).

 

Přejeme Vám jedinečné rozpomínání na svou podstatu a nekonečné množství okamžiků se Stvořitelíčkem Prvotním Všeho a Všech...nebo Bohem...nebo... -  jak je Vám libo, přátelé...

 

Milující, nekonečný Vesmír

 

NAPROSTO KLÍČOVÉ INFORMACE o tom, proč, jak a kdy si lidstvo vytvořilo ve jménu svého náboženství falešného, trestajícího Boha, který klade podmínky a kterého je třeba se bát, nabízíme v další záložce - ZRADA KŘESŤANSTVÍ.

 

"Jak může být hudba tak nádherná..."

Náš milovaný Stvořitel všeho a všech neustále inspiruje každého z nás, abychom mohli být tím, čím opravdu jsme a neustále to vědomě prožívali. Zároveň nám nezištně dává vše, abychom mohli prožívat radost, lásku, mír a nekonečné štěstí. Jak s těmito dary nakládáme, rozhodujeme v každém okamžiku svých životů jen my sami. Jak nakládáme s inspirací, kterou skrze nás Nejvyšší komunikuje s každým z nás a zároveň se všemi, můžete také vidět, slyšet a cítit sami, přátelé.

Jak s darem Nejvyššího naložila anglická dívka Alma a jak s Nejvyšším neustále komunikuje skrze svou inspiraci, můžete procítit sami v její písni, přátelé.

 

Hudební skladatelka, houslistka a klavíristka Alma se narodila v roce 2005. Následují píseň je nádhernou jiskrou její vlastní opery Cinderella (Popelka), kterou dokončila ve svých dvanácti letech.

 

"Jak může být hudba tak nádherná..."

Alma Deutscher, 2 roky

 

THE STAR OF HOPE

(Hvězda naděje)

 

High over the darkness  

there shines a star...

Through the gloom of silence

she watches you from Heaven

and if all other stars have faded

she will remain faithfull and bright

and send through the night

comfort and light

comfort and light… comfort and light…

 

Even in hardship

when darkness engulfs you

look up and you will find her

the star – her name is Hope...

 

Even in hardship

when darkness engulfs you

look up and you will find her

the star – her name is Hope...

 

and some day she will make dreams come true

dreams come true

even mine.

Hvězda naděje

 

Vysoko za temnotou

svítí hvězda,

přes přítmí ticha

na tebe z Nebe dává pozor

a když všechny ostatní hvězdy zhasínají

ona zůstává věrná a zářivá

a nocí posílá útěchu a světlo

 

utěchu a světlo... útěchu a světlo...

 

/: I v časech strastí a útrap

když temnota tě pohlcuje

pohlédni nahoru a najdeš ji

tu hvězdu - jmenuje se Naděje :/

 

a jednou ona splní sny

splní sny

i ty moje...

 

Píseň Almy Deutscher, kterou ve videu zpívá se svou sestrou, si můžete poslechnout na:

https://www.youtube.com/watch?v=MB7QCUVuLqo&list=RDMB7QCUVuLqo&start_radio=1

 

Děkujeme všem lidským bytostem, kteří si zde na Zemi plní své poslání a pomáhají tak v duchovním růstu všeho a všech