Když už žijete dostatečně dlouho,

v určité chvíli vás může přepadnout neblahá myšlenka, že trvalý pokoj a štěstí se vám budou vyhýbat navždy. Pochopitelně existují okamžiky, nebo dokonce celá období spokojenosti, třeba když se ponoříte do tvořivého soustředění či pokud jste právě dosáhli naplnění nějaké touhy nebo splnění cíle, nebo cítíte chvilkové uspokojení díky nějakému smyslovému potěšení.

Zakrátko se ovšem zisk promění ve ztrátu, úspěch přestane přinášet pocit naplnění a začnou se s ním spojovat dosud nepředpokládané nové problémy. Anebo je radost v jedné oblasti života kažena neúspěchem v jiné. Nebo se po zamilování zase odmilujete, což mnohdy znamená, že s tímtéž člověkem, se kterým vám bylo před nedávnem dobře, je vám nyní špatně. Zdá se tedy, že po většinu času se v životě vyskytují nějaké poruchy a potíže.

Hlavními faktory, utvářejícími naši životní situaci, jsou vztahy, rodina, práce, peníze, zdraví a dost možná, že právě v tuto chvíli přinejmenším v jednom z výše uvedeného zažíváte problémy nebo přímo cítíte, že je zdrojem utrpení a neštěstí. Jestli vedete dokonale spokojený život, tak jen počkejte! Zanedlouho se zase “něco pokazí”!

Před dvěma a půl tisíci lety Buddha prohlásil, že vše, co utváří lidský život, se neustále proměňuje, je pomíjivé a nestabilní. Právě z toho důvodu je život vždycky problematický, vždycky něčím náročný. Jednou na vás přijdou potíže zvenčí, jindy se dostaví zevnitř v podobě nesprávného myšlení, kterého si ani nevšimnete! Možná také budete muset čelit nahromaděným zbytkům emocionální bolesti z minulosti, které já říkám pain-body (emoční tělo). A tak vám začíná postupně svítat, že svět tu není proto, abyste v něm žili šťastně!

Jasně vidíme, že svět je tu od toho, aby nás neustále k něčemu podněcoval, protože přesně to pořád dělá. (Leda by svět nebyl ničím jiným než náhodným shlukem atomů a molekul, tedy “pohádkou vyprávěnou idiotem, plnou hluku a vřavy, která neznamená nic”, což ovšem není, i když převládající kultura současné společnosti tomu stále ještě věří.) A nejsme světem podněcováni pouze my, lidé, děje se to všem formám života. Vše živé se nachází na cestě vývoje a vyvíjí se díky impulzům a setkávání s překážkami, jež pak překonává, a projevuje tak svůj potenciál pro růst. Právě díky výzvám vzniká další uvědomění.

Znamená to snad, že je tedy ve světe klid a mír nedosažitelný? A máme po něm vůbec toužit, když víme, že právě utrpení vděčíme za náš růst a prohlubování?

Dobrá zpráva zní, že existuje transcendentní klid, jehož příchod nezávisí na tom, zda se váš život odvíjí hladce nebo ne. Není z tohoto světa a není závislý na vnějších okolnostech. Buddha o něm hovořil jako o “konci utrpení”, stavu vědomí, kterého může člověk dosáhnout. Ježíš o něm hovořil jako o “pokoji, který převyšuje každé lidské poznání”. Jak jej nalezneme?

Touto otázkou se budeme v následujících chvílích zabývat, nicméně dovolte mi ještě se jí krátce dotknout. Jakmile si uvědomíte, že svět tu není od toho, aby vám přinášel štěstí, nýbrž proto, aby vás podněcoval, nejenže si lépe všimnete svého návyku stěžovat si a klást odpor, když “se věci pokazí”, ale také snáze opustíte myšlenku “tohle jsem si nezasloužil(a)”. Pak také možná objevíte, že většina nespokojenosti nepovstává ze situace samé, ale z myšlenek, kterými je vaše myl opředena, a z vysvětlení, která si přemíláte. Začnete být schopni experimentovat a nechávat všechny formy svých myšlenek, které vás trápí, odejít.

Tohle o tom říká Dhammapada, starý buddhistický spis:

“Urazil mne, zranil mne, porazil mne, okradl mne.”

Kdo takto přemýšlí, nikdy se neosvobodí od nenávisti.

“Urazil mne, zranil mne, porazil mne, okradl mne.”

Kdo takto nepřemýšlí, bude svoboden od nenávisti.

Nenávist je samozřejmě jednou z forem, v jakých může nešťastnost přicházet. První záblesky transcendentního klidu zahlédnete, když zanecháte nezdravých myšlenek o lidech či událostech. Spřátelíte-li se s přítomným okamžikem, necháte-li “ho být”, ať je jakýkoli, pak také cokoli se děje, děje se na podkladě “bytí”, a to je pokoj. Potom pokojný klid nejenom vyzařujete, ale tento klid rovněž proměňuje způsob, jakým jednáte se situacemi, jak se chováte a jak hovoříte. Způsob vaší reakce na situaci či osobou v přítomném okamžiku ovlivní podobu okamžiku dalšího a bude mít mnohonásobnou odezvu v budoucnosti. Toto je jediný způsob, jak je možné svět změnit a jak bude změněn.

Jakmile jste zahlédli pár záblesků transcendentního klidu, můžete jej, abych tak řekl, začít zvát do svého života. Po dosažení určitého stupně vědomí je již mír otázkou rozhodnutí vaší vůle. Pochopitelně čas od času třeba pozapomenete, že volba je vlastně na vás, nebo se znovu ještě prosadí staré návyky ega natolik, že vám možnost rozhodnutí vyrazí z ruky. Potom se ovšem znovu objeví světlo vědomí a temnotu nevědomí rozptýlí.

Když pozvete do života transcendentní klid, znamená to, že si začnete být vědomi sebe sama jakožto Přítomnosti, jako vědomí bez času a formy, které je podkladem veškerého myšlení, cítění a vnímání. V knize Moc přítomného okamžiku (Nic než přítomnost - pozn. webu) popisuji jednoduchost tohoto uvědomění, které nezabere vůbec žádný čas, protože je tímtéž, čím je vědomí přítomného okamžiku. K uvědomění si této Přítomnosti si potřebujete všimnout nejen toho, že se občas mezi myšlenkami přirozeně vyskytují mezery, nýbrž také takovéto “mezery bez myšlenek” vytvářet a prodlužovat je v jinak neutuchajícím toku vašeho převážně nechtěného myšlení.

.....Teprve tehdy, když víte, kdo jste, můžete začít být v klidu a již déle nevzdorovat výzvám života nebo jimi být zdrceni, pokud se objeví.

...Mír je možný i uprostřed rozruchu. Je možný, jelikož je neoddělitelný od toho, čím ve své podstatě sami jste.

Eckhart Tolle

(Z předmluvy knihy "Vnitřní klid a kde ho najít", autor: Christopher Papadopoulos)

Tak tedy pojďte, přátelé, pojďte se rozpomenout,

 na to, co už dávno víte a jen jste zapomněli...

Na VNITŘNÍ KLID A KDE HO NAJÍT