Čtvrtá kapitola

STRATEGIE VYHÝBÁNÍ SE PŘÍTOMNÉMU OKAMŽIKU

ZTRÁTA PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU: ZÁKLADNÍ SEBEKLAM

I když připustím, že čas je pouhou iluzí, co se změní v mém životě? Stejně musím žít ve světě, který je ovládán časem.

Racionální souhlas je jen další formou víry a nic nezmění ve vašem životě. Chcete-li tuto pravdu realizovat, musíte podle ní žít. Bude-li každá buňka ve vašem těle plná života a budete-li vnímat tento život jako radost z Bytí, pak můžete říci, že jste se osvobodil od času.

Jak mohu říci, že jsem se osvobodil od času, když stále musím platit účty, když stále stárnu a jednou zemřu jako všichni ostatní?

Zítřejší účty nejsou problém. Smrt hmotného těla není problém. Problém je ztráta přítomného okamžiku, neboť vás nutí dělat si osobní problémy z pouhých situací, událostí a emocí. Ztráta přítomného okamžiku je ztrátou Bytí.

    Chcete-li se osvobodit od času, musíte se zbavit psychologické potřeby odvozovat svou totožnost z minulosti a nesmíte očekávat, že dosáhnete naplnění v budoucnosti. Osvobození od času je nejhlubší transformací vědomí, jakou si můžete představit. V některých vzácných případech k tomu dochází dramaticky a radikálně a jednou provždy. Obvykle se to stává lidem, kteří se uprostřed intenzivního utrpení úplně vzdají přítomnému okamžiku. Většina lidí se o to však musí snažit.

    Když poprvé pocítíte tento mimočasový stav vědomí, začnete se pohybovat mezi dimenzí času a dimenzí vědomé přítomnosti. Uvědomíte si, že v přítomném okamžiku žijete jen málokdy. Už toto uvědomění je velký úspěch, neboť je stavem vědomé pozornosti – i když zpočátku jen velmi krátkým a prchavým. Postupně se však soustřeďujete na přítomný okamžik stále častěji a kdykoli si uvědomíte, že jej ztrácíte, jste schopni v něm zůstat o něco déle. Dokud nejste schopni žít v přítomnosti, to jest dokud si plně neuvědomujete přítomný okamžik, pohybujete se mezi vědomím a nevědomím, mezi stavem vědomé přítomnosti a stavem ztotožnění se s myslí. Znovu a znovu ztrácíte přítomný okamžik, znovu a znovu se do něj vracíte, až se nakonec vědomá přítomnost stane vaším převládajícím stavem.

    Většinou si však přítomný okamžik uvědomujeme jen ve vzácných situacích a pouze krátkodobě. Většina lidí se pohybuje nikoli mezi vědomím a nevědomím, ale pouze mezi různými rovinami nevědomí.

NORMÁLNÍ NEVĚDOMÍ A HLUBOKÉ NEVĚDOMÍ

Mluvíte o různých rovinách nevědomí. Co tím myslíte?

Jak si víte, ve spánku se neustále pohybujete mezi bezesným spánkem a sněním. Podobným způsobem se většina lidí v bdělém stavu pohybuje mezi normálním nevědomím a hlubokým nevědomím. V normálním nevědomí se ztotožňujete se svými myšlenkami a emocemi, s předměty své touhy a nenávisti. Pro většinu lidí je to normální stav. V tomto stavu jste ovládáni svou egoickou myslí a neuvědomujete si Bytí. Je to stav téměř ustavičné nespokojenosti, nudy nebo nervozity. Pravděpodobně si to neuvědomujete, protože je to součást „normálního“ života, stejně jako si neuvědomujete například zvuk větráku, dokud se nezastaví. Když se konečně zastaví, máte pocit úlevy. Mnoho lidí se nevědomě snaží přehlušit pocit nespokojenosti alkoholem, drogami, sexem, jídlem nebo prací. Tyto aktivity, které mohou být příjemné, když se jim oddáváme s mírou, se stávají návykem a přinášejí nám jen přechodný pocit úlevy.

    Když se dostaneme do obtížné situace, která ohrožuje naše ego, stav nevědomé nespokojenosti se změní v akutní nespokojenost nebo utrpení. Tento stav se liší od normálního nevědomí pouze svou intenzitou.

    Odmítání toho, co je, vyvolává nespokojenost, kterou většina lidí považuje za normální. Když však tento stav nevědomého odmítání reality zesílí, pociťujeme akutní zlost, strach, depresi atd. Hluboké nevědomí je často známkou toho, že se probudilo naše emoční tělo a že se s ním ztotožňujeme. Fyzické násilí by bylo nemožné bez hlubokého nevědomí. K projevům násilí může snadno dojít, kdykoli skupina lidí nebo dokonce celý národ vytváří negativní energetické pole.

    Nejlepším měřítkem vaší úrovně vědomí jsou vaše reakce na obtížné životní situace. V takových situacích se obvykle nevědomý člověk stává ještě nevědomější, zatímco vědomý člověk se stává vědomějším. Obtížné situace můžete využít buď k tomu, abyste se probudili, nebo abyste usnuli ještě hlubším spánkem. Sen vašeho normálního nevědomí se pak změní v noční můru.

    Nejste-li schopni uvědomovat si přítomný okamžik za normálních okolností, například když se procházíte v lese nebo když s někým hovoříte, je jisté, že nebudete schopni uvědomovat si přítomnost, když se situace zhorší. Necháte se ovládat emocemi, které jsou nakonec vždy určitou formou strachu, a ponoříte se do stavu ještě hlubšího nevědomí. Obtížné situace jsou vaší zkouškou. Stav vašeho vědomí se pozná podle toho, jak reagujete na obtížné životní situace, nikoli podle toho, jak dlouho vydržíte sedět se zavřenýma očima, ani podle toho, jaké máte vize.

    Proto je nutné uvědomovat si přítomnost za normálních okolností, když je všechno poměrně snadné. Tímto způsobem se zlepší vaše schopnost soustředit se. Vědomé soustředění vytváří intenzivní energetické pole ve vašem nitru i kolem vás. Do tohoto pole nemůže vstoupit žádné nevědomí, žádné negativní emoce a žádné násilí, stejně jako v přítomnosti světla nemůže existovat temnota.

    Až se naučíte sledovat své myšlenky a emoce, což je nutná součást vědomé pozornosti, budete možná překvapeni, jak málokdy jste opravdu klidní, spokojení a vyrovnaní. Vaše mysl se bude snažit odvést vaši pozornost od přítomného okamžiku.

CO HLEDAJÍ?

Carl Jung se v jedné ze svých knih zmiňuje o indiánském náčelníkovi, který mu řekl, že většina bělochů má napjaté tváře, zírající oči a kruté chování. „Běloši stále něco hledají,“ řekl mu náčelník. „Co vlastně hledají? Zdá se, že pořád něco chtějí. Jsou stále neklidní a nespokojení. My nevíme, co chtějí. Myslíme si, že jsou šílení.“

    Lidé znali vnitřní nespokojenost dlouho před vznikem průmyslové civilizace, ale v západní společnosti, která dnes zahrnuje téměř celou Zemi, se tato nespokojenost projevuje obzvlášť silně. Lidé byli nespokojení v době Ježíše i v době Buddhy a dlouho předtím. Z čeho máte strach, ptal se Ježíš svých učedníků. „Může vám úzkostná myšlenka přidat jediný den života?“ Buddha učil, že kořenem utrpení je naše ustavičná žádostivost.

    Odpor přijímat přítomný okamžik, způsobený ztrátou vědomí Bytí, je základem naší odlidštěné průmyslové civilizace. Také Freud si uvědomoval existenci této vnitřní nespokojenosti, ale nechápal její skutečné příčiny a nevěřil, že je možné se od ní osvobodit. Tato kolektivní dysfunkčnost vytvořila velice nešťastnou a bezohlednou civilizaci, která se stala hrozbou nejen sama sobě, ale také životu na Zemi.

ODSTRANĚNÍ NORMÁLNÍHO NEVĚDOMÍ

Jak se můžeme zbavit tohoto neštěstí?

Uvědomujte si svůj vnitřní stav. Pozorujte, jak odmítání přítomného okamžiku a odpor k tomu, co je, vyvolává napětí a nespokojenost ve vašem nitru. Všechno nevědomé se rozptýlí ve světle vědomí. Jakmile rozptýlíte své normální nevědomí, rozzáří se světlo vašeho vědomí a bude pro vás snazší zabývat se hlubokým nevědomím, kdykoli ucítíte jeho tlak. Normální nevědomí je však zpočátku obtížné odhalit, protože je tak normální.

    Proto sledujte svůj duševní stav. Ptejte se sami sebe: „Jsem v tuto chvíli spokojen?“ nebo „Co se děje v mém nitru?“ Sledujte, co se odehrává ve vás, alespoň tak, jako sledujete, co se děje kolem vás. Vyřešíte-li své vnitřní problémy, vyřeší se i problémy vnější. Primární realita je ve vašem nitru, sekundární realita je ve vnějším světě. Na tyto otázky však neodpovídejte okamžitě. Soustřeďte svou pozornost dovnitř. Jaké myšlenky produkuje vaše mysl? Jaké máte pocity? Uvědomujte si své tělo. Cítíte nějaké napětí? Jestliže ano, snažte se zjistit, jakým způsobem se bráníte životu – tím, že odmítáte přítomný okamžik. Je mnoho způsobů, jakými se nevědomě bráníme přítomnému okamžiku. Uvedu několik příkladů. Častým cvičením se vaše schopnost sebepozorování zlepší.

OSVOBOZENÍ OD NESPOKOJENOSTI

Nelíbí se vám to, co děláte? Cítíte nevyslovený odpor k někomu blízkému? Uvědomujete si, že negativní energie, která z vás vyzařuje, otravuje vás i lidi ve vašem okolí? Dobře se soustřeďte. Cítíte sebemenší odpor či neochotu? Jestliže ano, pozorujte ji na myšlenkové i emoční úrovni. Jaké vás napadají myšlenky? Pak se soustřeďte na své emoce, které jsou reakcí vašeho těla na vaše myšlenky. Uvědomujte si své emoce. Jsou příjemné, nebo nepříjemné? Je to energie, kterou byste v sobě chtěli mít? Máte na vybranou?

    Možná vás někdo využívá, možná děláte něco nudného, možná vás někdo rozčiluje, ale to je vedlejší. Nezáleží na tom, zda vaše emoce jsou nebo nejsou odůvodněné. Faktem zůstává, že se bráníte tomu, co je. Děláte si z přítomného okamžiku nepřítele. Vyvoláváte konflikt mezi vnitřní a vnější realitou. Vaše nespokojenost znečišťuje nejen vaše vnitřní bytí, ale také kolektivní duši lidstva, jehož jste neoddělitelnou součástí. Znečišťování Země je jen odrazem vnitřního duševního znečištění: miliony nevědomých jedinců zanedbávají svůj vnitřní prostor.

    Buď přestaňte dělat, co děláte, promluvte si s člověkem, jenž vás rozčiluje, a řekněte mu, co si myslíte, nebo se zbavte negativních emocí, které vaše mysl produkuje a které jen posilují vaše falešné já. Je důležité uvědomit si marnost takového počínání. Negativní přístup k jakékoli situaci nic nevyřeší. Všechno, co děláte pod vlivem negativní energie, se touto energií znečistí a časem způsobí ještě větší bolest a nespokojenost. Jakýkoli negativní vnitřní stav je nakažlivý. Nespokojenost se rozšiřuje snáze než tělesná choroba, neboť probouzí a posiluje latentní negativitu v druhých, pokud nejsou imunní – pokud nežijí vědomě.

    Znečišťujete svět, nebo jej očišťujete? Jen vy sami jste odpovědní za svůj vnitřní prostor, stejně jako jste odpovědní za tuto planetu. Až lidé vyčistí svůj vnitřní prostor, přestanou znečišťovat Zemi.

Jak se můžeme zbavit negativních emocí?

Tím, že je odhodíte. Jak odhodíte žhavý uhlík, který držíte v ruce? Jak se zbavíte těžkého a zbytečného břemene, jež nesete? Tím, že si uvědomíte, že jej už nechcete nést, a že jej odhodíte.

    Hluboké nevědomí nebo hlubokou bolest je nutno transformovat tím, že přijímáme realitu a žijeme vědomě v přítomnosti. Mnoho nevědomých návyků můžeme odhodit, jakmile si uvědomíme, že je už nepotřebujeme, jakmile pochopíme, že máme na vybranou, neboť nejsme jen uzlíkem podmíněných reflexů. To ovšem předpokládá, že si uvědomíme moc přítomného okamžiku. Bez toho nemáme žádnou volbu.

Říkáte-li, že některé emoce jsou negativní, nevytváříte duševní polaritu dobra a zla?

Nevytvářím. Tato polarita byla vytvořena v dřívějším stadiu, když vaše mysl odsoudila přítomný okamžik jako špatný; tento soud vyvolal negativní emoci.

Říkáte-li, že některé emoce jsou negativní, neříkáte tím, že by neměly existovat? Myslím, že bychom měli přijímat všechny emoce a že bychom je neměli odsuzovat jako nežádoucí. Cítit k něčemu odpor je v pořádku. Být rozzlobený, podrážděný nebo náladový je v pořádku – jinak bychom potlačovali své emoce a vyvolávali vnitřní konflikt. Všechno je dobré takové, jaké to je.

Samozřejmě. Jakmile už cítíte nějakou emoci nebo reakci, přijměte ji. Vaše reakce nebyla dostatečně vědomá. To je fakt, nikoli odsouzení. Kdybyste měli na vybranou nebo kdybyste si uvědomovali, že máte na vybranou, vybrali byste si utrpení nebo radost? Spokojenost nebo nespokojenost? Klid nebo konflikt? Vybrali byste si myšlenku nebo emoci, která vám brání žít v přirozeném stavu pohody? Všechny takové emoce označuji za negativní, čímž chci prostě říci, že jsou špatné jako například žaludeční nevolnost.

    Jak je možné, že lidé zabili přes sto milionů lidí jen v tomto století? Něco takového je nepředstavitelné, a to nemluvím o duševním a fyzickém utrpení, jež lidé každý den způsobují jeden druhému a všem ostatním živým bytostem.

    Chovají se tak, protože jsou ve spojení se svou přirozeností, s radostí vnitřního života? Samozřejmě že ne. Pouze lidé, kteří jsou v hluboce negativním stavu, kteří se cítí opravdu špatně, mohou vytvářet takovou realitu jako odraz toho, jak se cítí. Dnes ničí přírodu a planetu, která je udržuje při životě. Je to neuvěřitelné, ale je to pravda. Člověk je nebezpečně šílený a velmi nemocný živočišný druh. To není soud. To je fakt. Je však také fakt, že pod povrchem tohoto šílenství je zdraví. Uzdravení a spása jsou dostupné hned teď.

    Je jistě pravda, že když přijmete své negativní emoce, nemusíte si jimi už nechat ovládat a přenášet je na druhé. Nejsem si však jistý, zda neklamete sami sebe. Když jste se naučili přijímat své emoce, musíte se snažit dosáhnout dalšího stadia, kde je přestanete vytvářet. Pokud to neuděláte, vaše „přijímání“ se stane pouhou nálepkou, která dovoluje vašemu egu oddávat se svému neštěstí a tím posilovat pocit odloučenosti od ostatních lidí, od okolního světa a od přítomného okamžiku. Jak víte, odloučenost je základem pocitu totožnosti vašeho ega. Skutečné přijímání by tyto pocity okamžitě transformovalo. A kdybyste opravdu věděli, že všechno je „v pořádku“, jak říkáte a což je samozřejmě pravda, měli byste tyto negativní emoce? Kdybyste opravdu přijímali realitu, kdybyste se nebránili tomu, co je, nikdy by nemohly vzniknout. Sice si myslíte, že „všechno je v pořádku“, ale v hloubi duše tomu nevěříte, a proto se realitě bráníte. A právě to způsobuje vaše negativní emoce.

I to je v pořádku.

Obhajujete své právo žít v nevědomí a trpět? Nemějte strach, nikdo vám to právo nebere. Když si uvědomíte, že vám je po nějakém jídle špatně, budete je i nadále jíst a tvrdit, že je v pořádku být nemocný?

AŤ JSTE KDEKOLI, BUĎTE TAM ÚPLNĚ

Můžete uvést další příklady normálního nevědomí?

Snažte se přistihnout sami sebe, když si stěžujete na situaci, ve které se nacházíte. Stěžování je vždycky projevem toho, že nepřijímáte to, co je. Je nabito negativní energií. Když si na něco stěžujete, děláte ze sebe oběť. Proto nežádoucí situaci buď změňte, nebo přijměte. Nebo odejděte. Všechno ostatní je šílenství.

    Normální nevědomí je vždycky spojeno s odmítáním přítomného okamžiku. Bráníte se tomu, kde jste? Někteří lidé stále chtějí být někde jinde. Nikdy nejsou spokojeni s tím, kde jsou. Pozorujte sami sebe a uvidíte, zda je to váš případ. Ať jste kdekoli, buďte tam úplně. Připadá-li vám přítomná situace nesnesitelná, máte tři možnosti: odejít, změnit situaci nebo ji přijmout. Chcete-li být zodpovědní za svůj život, musíte si vybrat jednu z těchto možností – a musíte si vybrat teď. Pak přijměte důsledky. Nehledejte žádné výmluvy. Udržujte svůj vnitřní prostor čistý.

    Jestliže se rozhodnete něco udělat – odejít nebo změnit situaci -, odhoďte všechny negativní emoce. Akce vycházející z pochopení situace je účinnější než akce vycházející z negativních emocí.

    Jakákoli akce je často lepší než žádná akce, zejména když jste v nepříznivé situaci už dlouho. Bude-li to chyba, alespoň se něco naučíte, takže to vlastně chyba nebude. Pokud nic neuděláte, nic se nenaučíte. Neděláte nic, protože máte strach? Přiznejte svůj strach a uvědomujte si jej. Tím přerušíte spojení mezi strachem a myšlením. Nedovolte strachu, aby vstoupil do vaší mysli. Využijte síly přítomného okamžiku. Strach nemůže převládnout.

    Jestliže nemůžete nic změnit ani odejít, přijměte přítomnou situaci a přestaňte se jí vnitřně bránit. Vaše falešné, nešťastné já, které se rádo cítí špatně, nemůže přežít. Tomu se říká vzdání se. Vzdát se není slabost. Je v tom ohromná síla. Duchovní sílu má pouze ten, kdo se vzdal přítomnému okamžiku. Vzdáte-li se situaci, vnitřně se od ní osvobodíte. Pak možná zjistíte, že se situace změní i bez vašeho přičinění. V každém případě jste svobodní.

    Je něco, co „byste měli“ dělat a neděláte to? Začněte to dělat hned teď. Pokud to dělat nechcete, přijměte svou nečinnost. Plně si ji uvědomujte. Radujte se z ní. Buďte tak nečinní nebo odevzdaní, jak jen můžete. Jakmile si to plně uvědomíte, brzy se toho zbavíte. Anebo také ne. V každém případě se však zbavíte vnitřního konfliktu, rezistence a negativních emocí.

    Trpíte stresem? Jste tak zaměstnaní, že redukujete přítomnost na pouhý prostředek k tomu, abyste se dostali do budoucnosti? Stres je způsoben tím, že jste „tady“, ale chcete být „tam“, že jste v přítomnosti, ale chcete být v budoucnosti. Tato rozpolcenost vás ničí. Žít v takovém stavu je šílenství. Na tom nic nezmění fakt, že tak žijí všichni ostatní. Musíte-li pracovat rychle, musíte-li se štvát, můžete to dělat, když chcete, ale nemusíte odmítat přítomnost. Ať děláte cokoli – dělejte to plně. Vnímejte proudění energie přítomného okamžiku. Pak přestanete být rozpolcení a zbavíte se stresu. Nebo nedělejte vůbec nic a jen seďte na lavičce v parku a přitom pozorujte svou mysl. Ta vám může říkat: „Měli byste pracovat. Marníte čas.“ Pozorujte svou mysl. Usmívejte se na ni.

    Přemýšlíte často o své minulosti? Mluvíte často o svých dobrých a špatných zkušenostech? Vyvolávají ve vás vaše myšlenky pocity viny, pýchy, zášti, hněvu, sebelítosti? Pak nejen posilujete své falešné já, ale také urychlujete proces stárnutí, neboť ve své duši hromadíte minulost. Pozorujte lidi kolem sebe, kteří mají silné sklony neustále se zabývat minulostí.

    Žijte plně v každém okamžiku. O minulosti přemýšlejte, jen když je to nezbytně nutné pro přítomnost. Vnímejte energii přítomného okamžiku, uvědomujte si plnost Bytí. Vnímejte svou existenci.

Děláte si zbytečné starosti? Přemýšlíte o tom, co by se „mohlo stát“? Jestliže ano, pak se ztotožňujete se svou myslí, která neustále předjímá budoucnost a vyvolává zbytečné obavy. Taková situace je neřešitelná, protože neexistuje. Je pouhou fikcí. S tímto šílenstvím, které vám oslabuje zdraví, můžete skoncovat, když začnete žít v přítomném okamžiku. Uvědomujte si rytmus svého dýchání. Sledujte proudění svého dechu. Vnímejte své vnitřní energetické pole. Všechno, co musíte řešit ve skutečném životě, existuje v tomto okamžiku. Ptejte se sami sebe, jaký „problém“ máte teď, nikoli příští rok, zítra nebo za pět minut. Co je špatné v tomto okamžiku? Přítomný okamžik vždycky zvládnete, nelze zvládnout budoucnost – a ani to není nutné. Řešení a sílu najdete, až to budete potřebovat, ne dříve a ne později.

    „Jednoho dne to dokážu.“ Přemýšlíte o svém cíli tak intenzivně, že redukujete přítomný okamžik na pouhý prostředek k jeho dosažení? Bere vám to radost z toho, co děláte? Čekáte, že teprve začnete žít? Jestliže přemýšlíte tímto způsobem, přítomnost vás nikdy neuspokojí, ať už dosáhnete čehokoli. Budoucnost vám bude vždycky připadat lepší.

    Ustavičně na něco čekáte? Jak velkou část svého života trávíte čekáním? Nemluvím tu o krátkém čekání, jako je například čekání ve frontě nebo v dopravní zácpě. Dlouhé čekání je čekání na příští dovolenou, na lépe placené zaměstnání, na úspěch, na osvícení atd. Mnozí lidé stráví celý život tím, že čekají na to, aby konečně začali žít.

    Čekání je stav mysli. V podstatě to znamená, že chcete budoucnost a odmítáte přítomnost. Chcete to, co nemáte, a nechcete to, co máte. Kdykoli na něco čekáte, nevědomě způsobujete konflikt mezi přítomností, kde nechcete být, a budoucností, kde chcete být. To zhoršuje kvalitu vašeho života, neboť vás to připravuje o přítomnost.

    Není nic špatného na tom, když se snažíte zlepšit svou životní situaci. Svou životní situaci zlepšit můžete, ale nemůžete zlepšit svůj život. Život je primární. Život je vaše nejhlubší vnitřní Bytí. Život už je úplný, kompletní a dokonalý. Vaše životní situace závisí na okolnostech vašeho života a na vašich zkušenostech. Není nic špatného na tom, když se snažíte dosáhnout různých cílů. Špatné je, když to děláte na úkor svého života a Bytí. Život existuje jen v přítomném okamžiku.

    Mnoho lidí čeká například na blahobyt. Blahobyt však nemůže přijít v budoucnosti. Přijímáte-li svou přítomnou realitu – kde jste a čím jste -, přijímáte-li to, co máte, pak jste vděční za to, co máte, co je, jste vděční za Bytí. Vděčnost za přítomnost a plnost života v přítomném okamžiku je blahobyt. Ten nemůže přijít v budoucnosti. Blahobyt se časem projeví různými způsoby.

    Jste-li nespokojeni s tím, co máte, a chcete-li zbohatnout, i když vyděláte miliony, nepřestanete trpět vnitřním nedostatkem a nespokojeností. Můžete prožít mnoho krásných zážitků, ale ty odejdou a vám zůstane jen pocit prázdnoty a potřeba vyhledávat další tělesná a duševní potěšení. Nebudete si uvědomovat Bytí a plnost života v přítomném okamžiku.

    Proto přestaňte čekat. Kdykoli se přistihnete, jak na něco čekáte, soustřeďte se na přítomný okamžik. Prostě buďte a radujte se z toho. Žijete-li v přítomném okamžiku, nemusíte na nic čekat. Takže až vám příště někdo řekne, že ho mrzí, že vás nechal čekat, můžete mu odpovědět: „To je v pořádku, nečekal jsem. Jen jsem tu stál a radoval se.“

    Uvedl jsem tu jen některé obvyklé strategie, jakých naše mysl užívá k odmítání přítomného okamžiku. Je velice snadné je přehlédnout, protože jsou součástí normálního života. Čím víc budete sledovat svůj duševní stav, tím snadněji si všimnete, kdy jste uvězněni v minulosti nebo v budoucnosti, to jest kdy nežijete v přítomném okamžiku. Probudíte se z iluze času do přítomnosti. Ale dávejte si pozor: vaše falešné, nešťastné já, které se ztotožňuje s myslí, žije v čase. Uvědomuje si, že přítomný okamžik je jeho smrt, a proto se cítí ohroženo. Udělá všechno, co může, aby vás od něj odvedlo. Bude se snažit udržet vás v čase.

VNITŘNÍ CÍL VAŠÍ ŽIVOTNÍ CESTY

Chápu, co říkáte, ale přesto si myslím, že v životě musíme mít nějaký cíl. Jinak se necháme unášet okolnostmi, a cíl znamená budoucnost, že ano? Jak se to slučuje se životem v přítomnosti?

Je jistě dobré vědět, kam jdete, ale nesmíte zapomínat, že jediné, co je na vaší životní cestě reálné, je krok, který děláte v přítomném okamžiku. Nic jiného neexistuje.

    Vaše životní cesta má vnější cíl a vnitřní cíl. Vnějším cílem je dosáhnout něčeho, pro co jste se rozhodli, což ovšem předpokládá existenci budoucnosti. Stane-li se však váš cíl důležitější než krok, který právě děláte, pak vám unikne vnitřní cíl, který nemá nic společného s tím, kam jdete nebo co děláte, ale s tím, jak to děláte. Vnitřní cíl vašeho života nemá nic společného s budoucností. Důležitá je pouze kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku. Vnější cíl patří do horizontální dimenze prostoru a času; vnitřním cílem je prohloubení vašeho Bytí ve vertikální dimenzi věčného okamžiku. Vaše vnější cesta může být dlouhá milion kroků; vaše vnitřní cesta má jen jediný krok: krok, který děláte teď. Jak si tento jediný krok uvědomujete stále hlouběji, pochopíte, že v sobě obsahuje nejen všechny ostatní kroky, ale také cíl vaší cesty. Tento krok se pak stává vyjádřením dokonalosti, aktem nesmírné krásy. Přivede vás do sféry Bytí a bude vyzařovat jeho světlo. To je cílem vaší vnitřní cesty, cesty do vašeho nitra.

Záleží na tom, zda dosáhneme svého vnějšího cíle, zda budeme mít úspěch v tomto světě?

Na tom vám bude záležet jen do té doby, než si uvědomíte svůj vnitřní cíl. Vnější cíl pro vás pak bude pouhou hrou, v níž můžete pokračovat jen proto, že vás baví. Také je možné, že nikdy nedosáhnete svého vnějšího cíle, zatímco dosáhnete vnitřního cíle. Nebo naopak, což je běžnější: získáte vnější bohatství a zůstanete vnitřně chudí. „Získáte celý svět a ztratíte duši“, jak řekl Ježíš. Dříve nebo později je však každý vnější cíl odsouzen k nezdaru, neboť podléhá zákonu pomíjivosti všeho. Čím dřív si uvědomíte, že vám nic vnějšího nemůže dát trvalé uspokojení, tím lépe. Vzdáte se nerealistických očekávání a podřídíte své vnější cíle svému vnitřnímu cíli.

MINULOST NEMŮŽE PŘEŽÍT VE VAŠÍ PŘÍTOMNOSTI

Řekl jste, že zbytečné mluvení nebo přemýšlení o minulosti je jedním z mnoha způsobů, jak se vyhýbáme přítomnosti. Ale nemáme v sobě mnohem hlubší minulost, kterou si nepamatujeme a se kterou se neztotožňujeme? Mluvím o nevědomé minulosti, která ovlivňuje náš život prostřednictvím zážitků z dětství nebo dokonce z minulých životů. Náš život je ovlivněn také kulturními vlivy, to jest geografickým místem a historickou dobou, ve které žijeme. To všechno má vliv na to, jak se díváme na svět, jak reagujeme, co si myslíme a jak žijeme. Jak bychom si to všechno mohli uvědomit a jak bychom se toho mohli vzdát? Jak dlouho by to trvalo? A i kdyby to bylo možné, co by nám pak zbylo?

Co nám zbývá, když se zbavíme iluzí?

    Nemusíte zkoumat svou nevědomou minulost. Stačí si uvědomit, jak se projevuje v tomto okamžiku ve vašich myšlenkách, emocích, touhách, reakcích a vnějších událostech. Všechno, co potřebujete vědět o své nevědomé minulosti, vám odhalí problémy přítomnosti. Budete-li se zabývat minulostí, stane se bezednou propastí. Budete si myslit, že potřebujete víc času, abyste jí porozuměli nebo se od ní osvobodili. Nakonec uvěříte, že vás od minulosti osvobodí budoucnost. To je ovšem iluze. Od minulosti vás může osvobodit pouze přítomnost. Čas vás nemůže osvobodit od času. Proto využívejte moc přítomnosti.

Co je to moc přítomnosti?

Nic jiného než moc vaší vědomé přítomnosti, moc vašeho vědomí osvobozeného od myšlení.

    Proto se zabývejte minulostí v rovině přítomnosti. Čím víc se soustředíte na minulost, tím víc ji posilujete a tím víc se s ní ztotožňujete. Vědomá pozornost je důležitá, ale ne když je zaměřena na minulost. Soustřeďte svou pozornost na přítomnost; uvědomujte si své chování, reakce, nálady, myšlenky, emoce, obavy a touhy. To všechno je vaše minulost. Jste-li schopni si to uvědomovat, aniž to analyzujete nebo kritizujete, pak minulost rozpustíte svou přítomností. Sami sebe najdete pouze v přítomnosti, nikoli v minulosti.

Není dobré poznat vlastní minulost, abychom pochopili, proč děláme určité věci, proč reagujeme určitými způsoby a proč žijeme tak, jak žijeme?

Když si začínáte lépe uvědomovat svou přítomnou realitu, může se stát, že najednou pochopíte, proč děláte to, co děláte. Můžete si vzpomenout na některé věci, které se staly v minulosti, nebo je můžete vidět jasněji. To je sice dobré, ale není to podstatné. Podstatná je vaše vědomá přítomnost. Jedině ta rozpouští minulost. Ta je transformativní silou. Proto se nesnažte porozumět minulosti, ale uvědomujte si přítomnost. Minulost nemůže přežít ve vaší přítomnosti. Může přežít pouze ve vaší nepřítomnosti.

Další část provázení mocí přítomného okamžiku nabízíme v následující kapitole s názvem VĚDOMÁ PŘÍTOMNOST.