Třetí kapitola
ŽIVOT V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU
NEHLEDEJTE SVÉ JÁ VE SVÉ MYSLI
Myslím, že se budu muset ještě hodně naučit o fungování své mysli, než se dostanu k duchovnímu osvícení.
Ne, to nemusíte. Problémy mysli nevyřešíte na úrovni mysli. Jakmile pochopíte základní mechanismus, nemusíte se učit nic jiného. Studium mysli z vás může udělat dobrého psychologa, ale nedovede vás za hranice mysli, stejně jako vás studium duševních poruch nevyléčí z šílenství. Už víte, že základním mechanismem nevědomého stavu je ztotožnění s myslí, která vytváří falešné já neboli ego jako náhražku za vaše pravé já hluboce zakořeněné v Bytí. Jak říká Ježíš, budete jako větev useknutá z keře.
Potřeby ega jsou nekonečné. Ego se cítí ohrožené a bezbranné, a proto žije v neustálém strachu a pořád něco potřebuje. Jakmile tomuto mechanismu porozumíte, nemusíte zkoumat všechny jeho projevy a nemusíte z toho dělat složitý osobní problém. To se ovšem vašemu egu líbí, neboť stále hledá něco, k čemu by se mohlo připoutat, a váš problém mu k tomu dá příležitost. Proto je ego mnoha lidí tak úzce spjato s jejich problémy. Jakmile se to stane, tito lidé se svých problémů nechtějí zbavit, protože by přišli o své ego, do nějž nevědomě investují svou bolest a utrpení.
Jakmile si uvědomíte, že příčinou nevědomí je vaše ztotožnění s myslí, která ovšem zahrnuje také vaše emoce, přestanete se s ní ztotožňovat. Začnete žít vědomě. Žijete-li vědomým životem, můžete své mysli dovolit, aby byla tím, čím je, aniž se s ní ztotožňujete. Mysl sama není dysfunkční. Je to úžasný nástroj. K porušení funkcí dochází, když v mysli hledáte své já a ztotožňujete se s ní. Pak se stane egoickou myslí a začne vás ovládat.
KONEC ILUZE ČASU
Zdá se mi téměř nemožné přestat se ztotožňovat se svou myslí. Všichni lidé jsou v ní ponořeni. Jak naučíte rybu létat?
Tady je návod: Zbavte se iluze času. Čas a mysl jsou neoddělitelné. Odstraňte z mysli čas a okamžitě se zastaví – pokud jej nebudete chtít použít.
Jsme-li ztotožněni se svou myslí, jsme uvězněni v čase. Máme neodolatelné nutkání žít ve vzpomínkách a očekávání. Z toho důvodu se zabýváme výhradně minulostí a budoucností a nevnímáme přítomný okamžik. Toto nutkání vzniká, protože nám minulost dává totožnost a budoucnost nám slibuje spásu. Nicméně minulost i budoucnost jsou pouhé iluze.
Jak bychom však v tomto světě mohli fungovat, kdybychom si neuvědomovali existenci času? Ztratili bychom všechny cíle. Ani bychom nevěděli, kdo jsme, protože to, čím jsme, z nás dělá naše minulost. Myslím, že čas je velice cenný, a proto bychom se měli naučit užívat jej rozumně, místo abychom jím plýtvali.
Čas není cenný, protože je to iluze. Cenný je přítomný okamžik. Čím víc se soustředíte na minulost a budoucnost, tím méně si uvědomujete přítomnost, která je tím nejcennějším, co máme.
Proč je přítomný okamžik tím nejcennějším? Především proto, že je to jediný existující okamžik. Nic jiného neexistuje. Věčný okamžik je prostor, v němž se odehrává celý váš život, je to jediný neměnný faktor. Život je teď. Nikdy nebyl a nikdy nebude jindy. Zadruhé proto, že pouze v přítomném okamžiku můžete překročit omezené hranice mysli. Přítomný okamžik je jedinou vstupní branou do věčné a nehmotné sféry Bytí.
NIC NEEXISTUJE MIMO PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK
Nejsou minulost a budoucnost stejně reálné, a někdy dokonce reálnější než přítomnost? Koneckonců minulost určuje, jak vnímáme přítomnost, jak se chováme a čím jsme. A naše budoucí cíle určují, co děláme v přítomnosti.
Ještě jste nepochopili podstatu toho, co říkám, protože se to snažíte pochopit racionálně. Vaše mysl to však pochopit nemůže. To můžete pochopit jen vy. Proto mě, prosím, dobře poslouchejte.
Už jste někdy něco dělali jindy než v přítomném okamžiku? Myslíte si, že je to možné? Myslíte si, že se něco může stát jindy? Samozřejmě že ne.
Nic se nikdy nestalo v minulosti; všechno se stalo v přítomném okamžiku.
Nic se nikdy nestane v budoucnosti; všechno se stane v přítomném okamžiku.
To, co považujete za minulost, je vzpomínka na dřívější přítomný okamžik, vzpomínka uložená ve vaší mysli. Když hovoříte o minulosti, aktivujete své vzpomínky – a děláte to v přítomném okamžiku. I budoucnost je přítomný okamžik, jejž si představujete ve své mysli. Až přijde, bude to přítomný okamžik. Když přemýšlíte o budoucnosti, děláte to v přítomném okamžiku. Je tedy naprosto jasné, že minulost ani budoucnost nemají žádnou vlastní existenci. Stejně jako měsíc nemá své vlastní světlo, ale odráží světlo slunce, minulost a budoucnost jsou matným odrazem světla a síly věčného okamžiku. Realitu jim „propůjčuje“ přítomný okamžik.
Podstatu toho, o čem tu hovořím, nelze pochopit myslí. V okamžiku, kdy to pochopíte, opustíte svou mysl a vstoupíte do sféry Bytí, opustíte čas a vstoupíte do sféry věčné přítomnosti. Všechno kolem vás se naplní životem, všechno bude vyzařovat energii a Bytí.
VSTUPNÍ BRÁNA DO DUCHOVNÍ SFÉRY
K této změně vnímání někdy dochází v životu nebezpečných situacích. Osobnost, která má svou minulost a budoucnost, dočasně ustupuje a je nahrazena intenzivním vědomím přítomného okamžiku. Všechno, co je potřeba udělat, pak vychází z tohoto stavu vědomí.
Proto někteří lidé mají rádi nebezpečné aktivity, jako je například horolezectví nebo závodění v autech, aniž si to uvědomují, neboť nebezpečí je nutí žít v přítomném okamžiku – v onom intenzivním stavu, v němž neexistuje čas, osobní problémy ani myšlení. Sebemenší nepozornost může znamenat smrt. Abyste se dostali do takového stavu, nemusíte lézt na severní štít Eigeru. Do tohoto stavu můžete vstoupit teď hned.
Duchovní mistři všech tradic se už odedávna shodují v tom, že přítomný okamžik je bránou do sféry duchovna. Přesto se zdá, že tato pravda zůstala dodnes tajemstvím. Zajisté se nevyučuje v kostelech a chrámech. Chodíte-li do kostela, můžete slyšet biblické verše jako například, „Nemysli na zítřek, neboť zítřek se o všechno postará sám“, nebo „Žádný, kdo položil ruku na pluh a dívá se na to, co je vzadu, se nehodí pro Boží království“. Hloubku těchto veršů si pravděpodobně neuvědomujete. Zdá se, že nikdo nechápe, že by podle nich měl žít, a tím urychlit hlubokou duchovní transformaci.
Podstata zenu spočívá v tom, že žijete v přítomném okamžiku tak vědomě a soustředěně, že ve vás nemůže přežít nic, čím bytostně nejste. V přítomném okamžiku, v němž neexistuje čas, se rozpouští všechny vaše problémy. Utrpení vyžaduje čas, neboť nemůže existovat v přítomnosti.
Když chtěl velký zenový mistr Rinzai odvést pozornost svých žáků od času, často zvedal prst a ptal se: „Co tento okamžik postrádá?“ To je výborná otázka, která nevyžaduje odpověď na racionální úrovni. Jejím cílem je soustředit vaši pozornost na přítomný okamžik. Zenoví mistři často kladou podobnou otázku: „Jestliže ne teď, kdy tedy?“
Mistr Eckhart, duchovní učitel ze třináctého století, to vyjádřil krásně: „Čas je to, co nám brání vidět světlo. Na cestě k Bohu není větší překážka než čas.“
SÍLA PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU
Před chvílí, když jste hovořil o věčné přítomnosti a iluzorní realitě minulosti a budoucnosti, jsem se přistihl, jak s dívám na tamhleten strom za oknem. Viděl jsem jej už předtím, ale tentokrát vypadal jinak. Jeho barvy mi připadaly jasnější a zářivější. Ale viděl jsem ještě něco jiného. Neumím to přesně vyjádřit. Najednou jsem si uvědomil jakousi neviditelnou podstatu toho stromu, jeho vnitřního ducha, chcete-li. A měl jsem pocit, že jsem součástí té podstaty. Teď si uvědomuji, že jsem ten strom nikdy předtím opravdu neviděl. Viděl jsem jen jakýsi nevýrazný, mrtvý obraz. Když se na něj teď dívám, něco z toho pocitu ještě trvá, ale cítím, jak se to pomalu ztrácí. Můj zážitek už mizí v minulosti. Může něco takového být něčím jiným než náhlým a prchavým pochopením?
Na okamžik jste se osvobodil od času. Byl jste v přítomném okamžiku a vnímal jste ten strom bezprostředně. Vědomí Bytí se stalo součástí vašeho vnímání. Ve sféře věčného Bytí existuje jiný druh poznání, poznání, které „nezabíjí“ ducha, jenž žije v každé bytosti a ve všem. Poznání, které neničí posvátnost a tajemství života, poznání, které obsahuje hlubokou lásku a úctu ke všemu, co je. Poznání, o kterém mysl neví nic.
Mysl nikdy strom nemůže poznat. Může znát jen údaje o stromu. Moje mysl nezná vás, zná jen to, co si o vás myslí. Pouze Bytí zná všechno bezprostředně.
To ovšem neznamená, že by mysl neměla své místo v praktické sféře každodenního života. Když vás však začne ovládat, stane se příšerným parazitem, který může zničit veškerý život na této planetě a nakonec sám sebe.
Na okamžik jste pochopil, jak nepřítomnost času může změnit vaše vnímání. Takový zážitek však nestačí, byť by byl sebehlubší a sebekrásnější. Důležité je dosáhnout trvalé změny vědomí.
Proto se musíte odnaučit odmítat přítomný okamžik. Přestaňte myslit na minulost a budoucnost, pokud to není nezbytně nutné. Nezabývejte se časem. Máte-li potíže soustředit se na přítomný okamžik, pozorujte svou mysl, jak se snaží z přítomnosti uniknout. Všimnete si, že si budoucnost obvykle představujete lepší nebo horší, než je přítomnost. Je-li imaginární budoucnost lepší, dává vám naději. Je-li horší, máte strach. Oboje je iluzorní. Když pozorujete sami sebe, začnete si uvědomovat přítomný okamžik. Jakmile si uvědomíte, že nejste přítomní, přítomní jste. Jste-li schopni pozorovat svou mysl, nejste v ní uvězněni. Stali jste se nezaujatým pozorovatelem.
Pozorujte svou mysl – uvědomujte si své myšlenky, emoce a reakce na různé situace. Uvědomujte si své reakce aspoň tak, jak si uvědomujete situaci, která je způsobuje. Všimněte si toho, jak často přemýšlíte o minulosti nebo o budoucnosti. Neposuzujte a neanalyzujte, co pozorujete. Sledujte své myšlenky, pocity a reakce. Nedělejte z toho osobní problém. Brzy začnete vnímat něco mnohem silnějšího než cokoli, co pozorujete: mlčenlivé, objektivní vědomí za myšlenkami vaší mysli.
Situace, jež vyvolávají silné emocionální reakce, vyžadují intenzivní soustředění. V takových situacích máte sklon „ztrácet vědomí“. Vaše reakce a emoce vás začnou ovládat natolik, že se s nimi začnete ztotožňovat. Obviňujete a napadáte druhé lidi a bráníte se... jenže to nejste vy. Jsou to jen navyklé reakce vaší mysli.
Vaše ztotožnění s myslí mysl posiluje; pozorování mysli jí ubírá energii. Ztotožnění s myslí vytváří čas; pozorování mysli otvírá věčnou sféru Bytí. Uvědomujete-li si, co to znamená být přítomný v každém okamžiku, je pro vás snazší zapomenout na existenci času a soustředit se na přítomný okamžik. To neoslabuje vaši schopnost užívat času – jak minulosti tak budoucnosti -, kdykoli je to nutné k řešení praktických záležitostí. Neoslabuje to ani vaši schopnost užívat svou mysl. Naopak to vaši mysl posiluje, neboť když ji užíváte, je mnohem soustředěnější.
ZBAVTE SE PSYCHOLOGICKÉHO ČASU
Naučte se užívat čas v praktických situacích – můžeme to nazývat „chronologickým časem“ -, ale jakmile vyřešíte daný problém, okamžitě se soustřeďte na přítomný okamžik. Pak nebude docházet k hromadění „psychologického času“, což je způsobeno vaším ztotožňováním se s minulostí a neustálým předjímáním budoucnosti.
Chronologický čas se netýká jen plánování budoucích akcí. Zahrnuje také učení se z chyb minulosti a předvídání budoucnosti na základě fyzikálních a matematických zákonů.
Avšak i v každodenním životě, kde se bez minulosti a budoucnosti nemůžeme obejít, zůstává nejdůležitějším faktorem přítomný okamžik. Všechny zkušenosti z minulosti lze uplatnit pouze v přítomném okamžiku. Jakékoli plánování a uskutečňování těchto plánů se odehrává v přítomném okamžiku.
Osvícený člověk je vždycky soustředěný především na přítomnost, aniž ztrácí okrajové vědomí času. Jinými slovy, takový člověk užívá chronologický čas, ale je osvobozen od psychologického času.
Dávejte pozor, abyste z chronologického času nedělali nevědomě čas psychologický. Jestliže jste v minulosti udělali nějakou chybu a dnes se ji snažíte napravit, užíváte chronologický čas. Jestliže však o svých chybách stále jen přemýšlíte, pak se s nimi ztotožňujete a vytváříte si z nich falešné já, které je vždycky spojeno s psychologickým časem. Ulpívání na minulosti vytváří těžké břemeno psychologického času.
Když si dáte nějaký cíl a snažíte se jej dosáhnout, užíváte chronologický čas. Uvědomujete si, kam směřujete, ale zároveň jste soustředěni na to, co děláte v přítomném okamžiku. Jakmile se soustředíte výhradně na svůj cíl, přestáváte vnímat přítomný okamžik. Přítomnost se stává jen nášlapným kamenem na cestě do budoucnosti a ztrácí svou hodnotu. Chronologický čas se mění v čas psychologický. Váš život přestává být dobrodružstvím, neboť vás žene nutkavá potřeba dosáhnout cíle. Necítíte vůni květin podél cesty a neuvědomujete si nádheru života, který se rozvíjí kolem vás, když žijete v přítomném okamžiku.
Chápu důležitost přítomného okamžiku, ale nesouhlasím s názorem, že čas je pouhá iluze.
Když říkám, že „čas je iluze“, nesnažím se učinit žádné filozofické prohlášení. Pouze vás upozorňuji na prostý fakt – fakt tak zjevný, že si jej ani nemusíte uvědomovat nebo jej můžete považovat za bezvýznamný. Jakmile si jej však plně uvědomíte, může to odstranit všechny vaše „problémy“. Dovolte mi, abych to znovu opakoval: Přítomný okamžik je všechno, co máte. Váš život se nemůže odehrávat jindy než v přítomném okamžiku. Není to pravda?
NESMYSLNOST PSYCHOLOGICKÉHO ČASU
Podíváte-li se na kolektivní projevy psychologického času, bude vám jasné, že se jedná o duševní nemoc. Psychologický čas se projevuje ve formě různých náboženských systémů a ideologií, které se neustále obměňují a vycházejí z předpokladu, že nejvyšší dobro je v budoucnosti a že cíl ospravedlňuje prostředky. Cílem je určitý bod v budoucnosti, kdy bude dosaženo spásy, ať už v jakékoli podobě. Prostředky k dosažení tohoto cíle jsou často zotročení, týrání a vraždění lidí v přítomnosti.
Z historie lidstva vychází mnoho příkladů, kdy víra v budoucí ráj vytváří peklo v přítomnosti. Podívejte se na tento svět. Svět je v nekončící válce se sebou samým, ve válce mnoha forem, které se neustále a neustále opakují. Víra mocných v jejich absolutní moc nad všemi jim umožňuje konat nové zlo a zotročovat ty, kteří tomuto slibovanému budoucímu ráji sami věří. Je vůbec možné pochybovat, že psychologický čas je nebezpečnou duševní nemocí?
Jak funguje tento duševní mechanismus ve vašem životě? Snažíte se dostat někam, kde právě nejste? Je většina vašich činností pouhým prostředkem k dosažení cíle? Omezují se vaše zábavy na krátkodobá potěšení, jako je sex, jídlo, pití nebo drogy? Věříte, že dosáhnete uspokojení nebo psychologického naplnění, když budete vlastnit víc věcí? Čekáte na nějakého partnera, který dá smysl vašemu životu?
V normálním, neosvíceném stavu ztotožnění je nekonečný tvůrčí potenciál přítomného okamžiku zastíněn psychologickým časem. Z vašeho života se vytrácí veškeré nadšení a úžas. Stále opakujete stejné věci, přehráváte starý scénář ve své mysli, jenž vám dává jakousi totožnost, ale zakrývá realitu přítomného okamžiku. Vaše mysl je zahleděna do budoucnosti, aby unikla neuspokojivé přítomnosti.
NEGATIVNÍ EMOCE A UTRPENÍ MAJÍ SVÉ KOŘENY V ČASE
Nicméně víra, že budoucnost bude lepší než přítomnost, není vždy pouhou iluzí. Přítomnost může být strašná a všechno se může změnit v budoucnosti. A často se to stává.
Budoucnost je obvykle replikou minulosti. Může sice dojít k povrchním změnám, ale skutečná transformace je velice vzácná, neboť ta závisí na tom, zda se dokážete soustředit na přítomný okamžik natolik, abyste se zbavili břemene minulosti. To, co vnímáte jako budoucnost, je součástí současného stavu vašeho vědomí. Je-li vaše mysl zatížena břemenem minulosti, váš život se nezmění. Minulost se opakuje, protože nežijete v přítomném okamžiku. Kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku utváří vaši budoucnost – kterou však můžete prožívat pouze jako přítomný okamžik.
Můžete vyhrát deset milionů, ale nic podstatného se nezmění. Budete sice žít v lepším prostředí, ale nebudete dělat nic jiného než dnes. Člověk dnes umí rozštěpit atom. Místo aby zabil deset nebo dvacet lidí dřevěným kyjem, může zabít miliony pouhým stisknutím tlačítka. Je to skutečná změna?
Jestliže kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku určuje vaši budoucnost, co určuje kvalitu vašeho vědomí? Stupeň vaší pozornosti a soustředění na přítomnost. Takže skutečná změna se může stát pouze v přítomném okamžiku.
Všechny negativní emoce jsou způsobeny odmítáním přítomnosti a hromaděním psychologického času. Nespokojenost, úzkost, napětí, stres – všechny formy strachu – jsou způsobeny přílišným soustředěním na budoucnost na úkor přítomnosti. Výčitky svědomí, lítost, nenávist, zármutek jsou způsobeny přílišným soustředěním na minulost.
Většina lidí nevěří, že je možné zbavit se negativních emocí a dosáhnout pozitivního stavu vědomí. O tomto stavu osvobození však hovoří všechna duchovní učení, která nám neslibují spásu v imaginární budoucnosti, ale v přítomném okamžiku, tady a teď.
Možná si neuvědomujete, že čas je příčinou vašeho utrpení a problémů. Myslíte si, že je způsobují nepříznivé situace ve vašem životě, a z tohoto konvenčního hlediska máte pravdu. Dokud však nevyřešíte základní problém – tendenci vaší mysli ulpívat na minulosti a budoucnosti a odmítat přítomnost -, vaše problémy se budou opakovat. I kdybyste se nějakým zázrakem zbavili všech problémů a zdánlivých příčin utrpení, ale nezačali žít vědomě v přítomném okamžiku, brzy byste zjistili, že máte podobné problémy, které vás následují jako váš vlastní stín. V podstatě však máte jen jediný problém: mysl zatíženou časem.
Nevěřím, že mohu dosáhnout bodu, kdy budu oproštěn od všech problémů.
Máte pravdu. Takového bodu nikdy nemůžete dosáhnout, neboť v něm už jste.
Spásu nenajdete v čase. Nemůžete být svobodní v budoucnosti. Svobodní můžete být pouze v přítomném okamžiku.
HLEDEJTE ŽIVOT POD POVRCHEM ŽIVOTNÍCH SITUACÍ
Nevím, jak mohu být svobodný. V současné době jsem se svým životem velice nespokojený. Tak tomu prostě je a lhal bych sám sobě, kdybych si namlouval, že je všechno v nejlepším pořádku. Pro mě je přítomný okamžik velice špatný; v žádném případě není osvobozující. Jediné, co mi zbývá, je naděje, že se v budoucnosti něco změní.
Možná věříte, že žijete v přítomném okamžiku, ale ve skutečnosti žijete v čase. Nemůžete být nešťastný a zároveň žít v přítomném okamžiku.
To, čemu říkáte váš „život“, byste měl nazývat svou „životní situací“. Je to psychologický čas: minulost a budoucnost. Některé věci v minulosti nedopadly přesně tak, jak jste si přál, a vy se stále bráníte tomu, co se stalo, a teď se bráníte tomu, co je dnes. Doufáte, že se něco změní, ale vaše soustředění na budoucnost vás nutí odmítat přítomný okamžik.
Moje současná životní situace je sice důsledkem toho, co se stalo v minulosti, ale přesto je to moje současná situace a já jsem nešťastný, protože se z ní nemohu dostat.
Zapomeňte na chvíli na svou životní situaci a soustřeďte se na svůj život.
Jaký je v tom rozdíl?
Vaše životní situace existuje v čase.
Váš život je teď.
Vaše životní situace je imaginární.
Váš život je reálný.
Hledejte onu „úzkou bránu, která vede k životu“. Touto bránou je přítomný okamžik. Soustřeďte se na tento okamžik. Vaše životní situace může být plná problémů – to je ostatně běžné -, ale snažte se zjistit, zda máte nějaký problém v tomto okamžiku. Nikoli zítra nebo za deset minut, ale teď. Máte nějaký problém teď?
Máte-li jen samé problémy, nemůžete se věnovat ničemu jinému, nemůžete najít řešení. Proto se snažte vytvořit si prostor k tomu, abyste našli svůj život pod povrchem své životní situace.
Plně užívejte svých smyslů. Buďte tam, kde jste. Dívejte se kolem sebe. Jen se dívejte, nic neanalyzujte. Vnímejte světlo, barvy a tvary. Uvědomujte si mlčenlivou existenci všech věcí. Uvědomujte si prostor, který všemu umožňuje být. Naslouchejte zvukům; neposuzujte je. Naslouchejte tichu za nimi. Dotýkejte se různých předmětů – čehokoli – a vnímejte jejich Bytí. Sledujte rytmus svého dechu, vnímejte proudění životní energie ve svém těle. Dovolte všemu být, všemu ve svém nitru i v okolním světě. Uznejte „jsoucnost“ všeho. Hluboce se ponořte do přítomného okamžiku.
Opouštíte umrtvující svět racionálních abstrakcí, svět času. Opouštíte sféru šílené mysli, která vám vysává životní energii, stejně jako znečišťuje a ničí Zemi. Probouzíte se do přítomnosti z iluze času.
VŠECHNY PROBLÉMY JSOU ILUZE VAŠÍ MYSLI
Mám pocit, jako bych se zbavil těžkého břemene. Příjemný pocit lehkosti. V hlavě se mi vyjasnilo… ale moje problémy na mě stále čekají, nebo snad ne? Nebyly vyřešeny. Nesnažím se jim dočasně jen vyhnout?
Kdybyste se probudil v ráji, netrvalo by dlouho, než by vám vaše mysl řekla, „ano, ale...“. Koneckonců nejde o řešení problémů. Musíte si uvědomit, že žádné problémy neexistují. Existují jen životní situace – s nimiž se musíte smířit jako se součástí „jsoucnosti“ přítomného okamžiku, dokud se nezmění nebo dokud se nedají řešit. Problémy jsou výtvorem mysli a ke své existenci potřebují čas. Nemohou existovat v přítomném okamžiku.
Soustřeďte svou pozornost na přítomný okamžik a řekněte mi, jaký problém máte teď.
Nic neříkáte, protože je nemožné mít problémy, když jste plně soustředěni na přítomný okamžik. Samozřejmě že jsou situace, které je třeba vyřešit nebo přijmout – ano. Ale proč z nich dělat problém? Proč dělat problém z čehokoli? Není snad život dost zajímavý a náročný i bez toho? K čemu potřebujete problémy? Vaše mysl podvědomě problémy miluje, protože vám poskytují jakousi totožnost. To je normální, a je to šílené. Máte-li „problém“, znamená to, že přemýšlíte o situaci, kterou nechcete nebo nemůžete vyřešit a se kterou se nevědomě ztotožňujete. Zabýváte se svou životní situací natolik, že přestáváte vnímat život a Bytí. Nebo přemýšlíte o stovkách věcí, které budete muset udělat v budoucnosti, místo abyste se soustředili na to, co můžete udělat hned teď.
Když z něčeho děláte problém, působíte si bolest. Stačí učinit jednoduché rozhodnutí: ať se děje cokoli, nebudu si působit bolest. Nebudu z ničeho dělat problém. Ačkoli je to velice jednoduché rozhodnutí, je zároveň velmi radikální. Takové rozhodnutí neučiníte, dokud nemáte plné zuby utrpení. A nebudete je moci realizovat, dokud si neuvědomíte sílu přítomného okamžiku. Jestliže přestanete působit bolest sami sobě, přestanete ji působit druhým. Přestanete znečišťovat svůj vnitřní prostor, naši krásnou Zemi a kolektivní duši lidstva.
Jestliže jste zažili nějakou životu nebezpečnou situaci, pak víte, že to nebyl problém. Vaše mysl neměla čas dělat z toho problém. V opravdu kritické situaci se mysl zastaví; vy se plně soustředíte na situaci a začne vás řídit něco mnohem mocnějšího. To vysvětluje, proč v takových situacích jsou obyčejní lidé najednou schopni neuvěřitelně odvážných činů. Životu nebezpečnou situaci buď přežijete, nebo ne. V žádném případě to není problém.
Někteří lidé se rozzlobí, když jim říkám, že problémy jsou pouhé iluze. Mají pocit, že je chci připravit o jejich já, do něhož investovali tolik času. Mnoho let se nevědomě ztotožňují se svými problémy a utrpením. Čím by bez toho všeho byli?
Hodně z toho, co lidé dělají a říkají, je motivováno strachem, který je samozřejmě spojen s jejich odloučeností od přítomného okamžiku. Jelikož v přítomném okamžiku nemáme žádné problémy, nemáme ani strach.
Vyskytne-li se naléhavá situace, kterou je nutno okamžitě vyřešit, vaše akce bude rázná a účinná, bude-li vycházet z vědomí přítomného okamžiku. Budete reagovat intuitivně, nikoli na základě ustálených představ své mysli. V některých situacích, v nichž by vaše mysl reagovala, zůstanete soustředěni na přítomný okamžik a neuděláte nic, což bude mnohem účinnější.
ZÁSADNÍ ZMĚNA VE VÝVOJI VĚDOMÍ
Také jsem zažil okamžiky osvobození od mysli a času, které popisujete, nicméně minulost a budoucnost jsou tak silné, že na ně mohu zapomenout jen dočasně.
Vědomí času je hluboce zakořeněno v lidské mysli. Ale to, co tu děláme, je součástí hluboké transformace, k níž dochází v kolektivním vědomí lidstva. Lidstvo se probouzí z iluze o hmotě, formě a odloučenosti. Konec času. Snažíme se změnit způsoby myšlení, které ovládaly lidský život po dlouhé věky. Způsoby myšlení, které působí neuvěřitelné utrpení. Neříkám tomu zlo. Je lepší nazývat to nevědomím nebo šílenstvím.
Tato změna starých způsobů myšlení a vědomí, či spíš nevědomí: je to něco, co musíme udělat, nebo se to prostě stane? Je to nevyhnutelná změna?
To záleží na perspektivě. Činnost a dění je vlastně tentýž proces; tyto dva aspekty nemůžeme oddělovat, protože jsme součástí totality vědomí. Nemáme však žádnou záruku, že se nám vědomí podaří transformovat. Tento proces není nevyhnutelný ani automatický. Vyžaduje naši spolupráci. V každém případě je to zásadní změna ve vývoji lidského vědomí a zároveň naše jediná šance na přežití.
RADOST Z BYTÍ
Chcete-li zjistit, zda se necháte ovládat psychologickým časem, položte si tuto otázku: „Nacházím ve své činnosti lehkost a radost?“ Jestliže ne, čas vám zastírá přítomný okamžik a život vám připadá jako boj.
To ovšem neznamená, že byste měli začít dělat něco jiného než to, co děláte. Stačí změnit způsob, jakým to děláte. Způsob, jak něco děláte, je důležitější než to, co děláte. Snažte se soustředit spíš na svou činnost než na její výsledek. Soustřeďte se na všechno, co vám přináší přítomný okamžik. To znamená, že musíte přijímat to, co je, protože se nemůžete plně soustředit na něco, čemu se zároveň bráníte.
Jakmile se soustředíte na přítomný okamžik, přestanete být nespokojení a váš život se naplní radostí. Jste-li plně soustředěni v přítomnosti, pak se naplní láskou všechno, co děláte – i ta nejjednodušší činnost.
Nestarejte se o plody své činnosti – soustřeďte veškerou svou pozornost na činnost samotnou. Plody se dostaví samy. Tohle je velmi účinné duchovní cvičení. V Bhagavadgítě, jedné z nejstarších a nejkrásnějších duchovních knih, se tomu říká karmajóga, neboli cesta „posvěcené činnosti“.
Když se přestanete zabývat minulostí a budoucností, radost bytí naplní všechno, co děláte. Když se soustředíte na přítomný okamžik, cítíte hluboký klid. Už nehledáte uspokojení a naplnění v budoucnosti. Nelpíte na výsledcích své činnosti. Ani úspěch, ani neúspěch nemůže změnit váš vnitřní stav Bytí. Našli jste život pod povrchem své životní situace.
V nepřítomnosti psychologického času se neztotožňujete se svou minulostí, ale vycházíte z Bytí. Překonali jste psychologickou potřebu stát se něčím jiným, než jste. Můžete se stát úspěšnými, můžete zbohatnout nebo se osvobodit od toho či onoho, ale v hlubší dimenzi Bytí jste úplní už teď.
Byli bychom v takovém stavu úplnosti schopni nebo ochotni sledovat vnější cíle?
Samozřejmě že ano, ale už si nebudete dělat iluze, že vás zachrání něco nebo někdo v budoucnosti. Pokud jde o vaši životní situaci, jsou věci, které stojí za to získat. Ty patří do světa formy, zisků a ztrát. Nicméně na hlubší úrovni jste už teď úplní, a jakmile si to uvědomíte, vaše činnost se naplní radostnou a hravou energií. Přestanete být motivováni strachem, hněvem, nespokojeností či potřebou stát se důležitými. Nebudete mít strach z neúspěchu, jejž vaše ego považuje za ztrátu totožnosti. Je-li vaše hlubší já založeno na Bytí, zbavíte-li se psychologické potřeby něčím se stát, spokojenost a totožnost vašeho já přestanou být závislé na výsledcích vaší činnosti, takže se osvobodíte od strachu. Už nehledáte nic trvalého tam, kde to nelze najít: ve světě formy, zisku a ztráty, narození a smrti. Neočekáváte, že vás situace nebo lidé učiní šťastnými, a nejste zklamaní, když se vaše očekávání nevyplní.
Vážíte si všeho, ale na ničem nezáleží. Formy vznikají a zanikají, ale vy si uvědomujete věčnou podstatu za všemi formami. Víte, že „nic skutečného nelze ohrozit“.
Žijete-li v takovém stavu Bytí, jak byste mohli neuspět? Jste úspěšní už teď.
Další část provázení E. Tolleho nabízíme v následující (čtvrté) kapitole s názvem Strategie vyhýbání se přítomnému okamžiku.