Milí přátelé,

 

rádi bychom se Vám představili a tím Vás seznámili s naším posláním.

Mnoho let jsme žili jako většina bytostí v hmotném těle na tomto světě na naší milované planetě Zemi. Snažili jsme se žít tak, jak se po nás chtělo a vyžadovalo. Od dětství jsme se učili říkat, co chtěli slyšet druzí a chovali jsme se tak, abychom splnili očekávání druhých. Rodičů, učitelů a nakonec i všech ostatních, kteří to od nás z nejrůznějších důvodů požadovali.

Učili nás, že je důležité a "výhodné" být chytrý, rychlý, úspěšný a mocný, bohatý a krásný. A my jsme téměř uvěřili. Učili nás, že projevit své city je slabost. A my jsme téměř uvěřili. Učili nás, že život je krutý a že v něm neobstojíme, pokud se nebudeme bít... pokud se nebudeme dobře učit... pokud se nestaneme alespoň průměrným "produktem doby".

Učili nás všechno možné, jen abychom zapomněli. A učili nás toho tak hodně, abychom neměli čas rozpomenout se.

Téměř jsme uvěřili, že tento svět je skutečná realita. Realita života.

Od dětství jsme měli mnoho „zvláštních“ pocitů. Necítili jsme se nikdy skutečně svobodně, ale neodvažovali jsme se příliš často pomýšlet na to, že bychom se měli cítit jinak. Všichni kolem nás vypadali tak spokojení a plně přijímající vše, co jim život chystá. Jak bychom my mohli odporovat našim rodičům a učitelům a vyjádřit pochybnost o skutečnosti bytí…Jak by děti mohly vědět o životě více, než dospělí... Jak by mohly cítit něco krásnějšího a pravdivějšího než krutou realitu každodenního, pozemského, materiálního života...

 

Jako loutky jsme se nechali ovládat, protože jsme důvěřovali více tomu, co slyšíme a vidíme, než co cítíme... Nechali jsme ovládat své vlastní životy druhými (stejně tak, jako to dělá devadesát osm procent poZemšťanů doposud, obzvláště v dospělém věku), protože jsme si pořád ještě mysleli, že to tak musí být… Opravdu jsme ještě věřili, že DRUZÍ jsou ti, kteří vědí, co je pro nás nejlepší, jen proto, že tak žijí sami.

Čím dál častěji jsme však cítili, že existuje něco více, než žijeme. Cítili jsme, že existuje vyšší bytí, o kterém však nikdo nemluví, nikdo nás o něm neučí, nikdo kolem nás jej nehledá. Začali jsme být nespokojeni tím více, čím déle jsme se nechávali ovládat. Byli jsme nespokojeni a dlouho nevěděli proč. Srdce si začínalo nerozumět s rozumem až příliš intenzivně…

Později jsme začali prožívat nekonečnou radost a lásku při pomyšlení, že jednou pocítíme pravou realitu, o které tušíme, že existuje, ale kterou nám svět tají…

A pak to muselo přijít.

Kdo hledá, vždy najde. Kdo skutečně hledá, nemůže nenajít.

Našli jsme se.

Našli jsme Pravdu.

Zjistili jsme svůj původ.

Rozpomenuli jsme se na své poslání, se kterým jsme se inkarnovali na tento svět, do tohoto hmotného těla, do této dimenze bytí, do tohoto století.

 

 

 

Rozpomenuli jsme se na to, že tady jsme proto, abychom se nebáli být přesně tím, kým jsme. Abychom začali být tím, kým opravdu jsme. Bez ohledu na to, co říkají a dělají druzí. Abychom byli, kým jsme a mohli se tak rozpomenout, ODKUD POCHÁZÍME. Abychom všem ostatním připomněli, kým jsou oni a pomohli jim tím být.

A proto jsme tady - pro vás - všechny bytosti, které cítí, že všechno je jinak.

A proto i Vám chceme říci nejvyšší pravdu, jakou známe:

VŠECHNO JE JINAK

Těšíme se na setkání s Vámi

Celý nekonečný Vesmír, Ema, Auron

(Rádi bychom zmínili, že V SOUČASNOSTI je ovládání dětí (v rodině i ve školách) mnohem, MNOHEM horší, žalostnější a nebezpečnější, než tomu bylo například před třiceti či čtyřiceti lety. Děti dnes vůbec netuší, ba ani nevěří (!), že LÁSKA a "zdravé srdce" zvítězí nad zlem a nenávistí. MY JSME TO V SEDMDESÁTÝCH A OSMDESÁTÝCH LETECH JAKO DĚTI JEŠTĚ VNÍMALI A CÍTILI. Tehdejším dětem to ještě bylo dovoleno cítit a prožívat. NÁM TO JEŠTĚ TENKRÁT NIKDO NETAJIL. Tehdejší děti měly usměvavé, upřímné tváře i své rodiče, kteří nezanedbávali své děti, kteří s nimi prožívali bezpočet krásných, láskyplných chvil, kteří se neopíjeli či nezabíjeli stresem ze ztráty zaměstnání nebo nedostatkem prostředků k vlastnímu přežití!!! HOLUBIČKA MÍRU, již jsme s láskou v dětském srdíčku kreslili do svých sešitků, byla tenkrát ještě opravdu naší jistotou. Lidskou i politickou. Mír jsme měli zajištěn. A stálo to mnoho úsilí našich osvoboditelů, našich prarodičů a rodičů. Ale to bylo to jediné, co bylo k životu potřeba. Dnes po míru netouží téměř nikdo. Dnes je žádoucí bubnování do války. Do války proti každému, kdo se nehodí mocným a jejich vazalům - vládám zemí kolektivního Západu - do plánu. Do plánu na zotročení lidstva. V současné době satanského kapitalismu, léta 2010 a dále, je svobodná volba, svoboda slova, jiný názor, upřímnost srdce a touha člověka po nezištnosti dávání i příjímání nebezečím pro válečnou politiku většiny národů. Kdo nechce podporovat válku, kdo je proti zbrojení, ten je nebezpečným chcimírem, dezolátem a promírovým štváčem, kterého je třeba zahájit a umlčet. Pro kapitalistické děti jsou holubička míru, láska, jednota, blaho a rovnost zakázaná, směšná i sprostá slova. Proto jsme moc rádi, že MY jsme část svého života prožili (resp. vědomě jsme si vybrali prožít) ještě v době, kdy svět byl ještě více v pořádku. Kdy lidé ještě měli ZNÁMKY ŽIVOTA A LIDSKOSTI.. Kdy velká část LIDSKÝCH BYTOSTÍ JEŠTĚ UZNÁVALA některé z hodnot, které jsou věčné...a které nyní většina přehlíží. Ne však navěky... Ne náhodou jsme si vybrali prožít také lepší, pozitivnější dobu, která je tolik odlišná od té současné. Ne náhodou jsme ji zakusili a zároveň se přehoupli do té současné, abychom mohli vnímat ty rozdíly... Rozdíly, které už nebezpečně a velmi rychle ovlivňují pouze negativně kvalitu života všech lidí na naší planetě. (Mluvíme primárně o hrubých vibracích, které pocházejí z myšlení a konání všech lidí). To, co se předkládá lidem dnes - neplatné hodnotové soudy, lži, materialismus - s tím jsme naštěstí tentkrát (v socialistické, mnohem pozitivnější době, než té současné) nemuseli ještě "bojovat"...)

Chtěli bychom také upřesnit, že nedáváme do souvislosti naše ovládání z dětství s dobou, v jaké jsme jej prožili, ve které jsme žili před současným kapitalistickým vykořisťováním člověka člověkem. Naopak, rádi bychom zdůraznili, že současné ovládání lidstva, počínaje ve vzdělávacích institucích, je několikanásobně vyšší, nebezpečnější, zákeřnější a způsobující mnohem více škod než před několika desítkami let... Dřívější socialistický systém zaměřený na člověka, na skutečné lidské hodnoty a poctivou práci ve prospěch celku (včetně rovnosti povolání (postavení rolnicko-dělnické třídy), všeobecného blaha. Systém, který moudře neuznával nezaměstnanost, bezdomovectví, střílení ve školách, přešívání pohlaví dětí a další genderové depopulační zvrácenosti, nekonečné inflace, okrádání seniorů, vykořisťování vlastních občanů vysokými cenami energií a potravin na úkor válečného úsilí proti neexistujícímu nepříteli. Kde je ta země s nejlevnějšm zdravotnictvím, skutečnými umělci a s naprostou soběstačností? Socialistický systém měl samozřejmě své nedostatky, byl nakonec nešťastně nasměrován do extrému, kterému jsme se však mohli vyhnout, mohli jsme si ponechat to dobré a fungující a dále systém transformovat žádoucím směrem. Ne náhodou se však tento systém díky zrádcům zhroutil a... od té doby se máme všichni lépe a lépe...