Nedostatek uvědomění je důvodem, proč nám trvalý mír uniká, i přes snahy aktivistů, hledačů a mnoha dalších lidí, kteří si jej pouze přejí...
Kořenem problémů je falešné ego a jeho neustálá paranoidní představa, že něčeho "není dost", pročež stále hledá něco "dalšího". Každé ego se pokouší upevnit samo sebe vytvářením dalších vztahů, získáváním předmětů a zažíváním zážitků. Vše je to marný pokus o to, cítit se dokonale a věčně..
Světové utrpení neskončí, trvalý mír nenastane, dokud nevystoupíme z našeho egoistického transu, jenž způsobuje, že se vzájemně vidíme jako oddělené od sebe. Teprve až uzříme naši vrozenou jednotu, uvědomíme si, že nikdy nemůžeme pokoj a naplnění mít, nýbrž že pokojem a naplněním můžeme pouze být.
---------------------------------------------------------------------------
zpět: 6. Role těla při procitnutí do míru
7. MÍR JE VAŠÍ ZODPOVĚDNOSTÍ
Mír, který je stále přítomen, zůstává z velké části nepostřehnut, dokud si každý z nás tohoto míru nevšimne sám za sebe. Dobrá zpráva ovšem zní, že k tomu máme potřebné schopnosti. Nemusíme měnit představy či přesvědčení jiných lidí, čekat na změnu zákonů nebo na mírovou smlouvu. Mír můžeme začít zažívat ihned.
Potřebujeme si uvědomit, že zodpovědnost za utvoření prostoru pro mír v každodenních situacích není vůbec žádným břemenem, stejně jako není břemenem všimnout si dechu. Jde pouze o přesunutí naší pozornosti z oblasti abstrakcí k tomu, co je skutečné.
Provozuji semináře a sdružení, které vedou k nenásilí. Řídím neziskovou organizaci zabývající se řešením konfliktů a vytvořil jsem brožurky a webové stránky o nenásilí.
Každý, kdo se činěním dobra pokouší o to, aby se svět stal lepším místem, vlastně hledá klid a mír. Všechny podobné aktivity jsou vznešené a zasluhují úctu. Můžeme být převelice vděční za lidi, kteří mají odvahu ke skutkům, jež mohou zlepšit svět. Stupeň, do jakého jejich činy odrážejí kontakt s mírem uvnitř, zároveň udává, nakolik se jim podaří projevit mír i ve světě.
Pokud naše snažení nezanechává trvalou změnu, je tomu tak často proto, že naše činy se týkaly spíše výroby dočasných vnějších podmínek, a nikoli trvalého míru, o němž pojednávám. Je rozdíl snažit se “nastolit” mír a vstoupit do míru, který je již přítomen. Naše falešná osobnost se ve své snaze o “vytváření” míru nakonec stává pro skutečný mír překážkou. Dokonce je pro zakoušení míru překážkou jedinou.
Co si pod pojmem “mír” představujete vy?
Mír je pro mne stav, kdy jsou všichni a všechno v tichu a uvolnění. Lidé jsou na sebe hodní, spolupracují, takže jsou všichni šťastní a život plyne v harmonii. Není válka a světové zdroje jsou spravedlivě rozděleny.
Mnoho lidí sní o podmínkách, které popisujete, prožívají však jen krátké okamžiky míru. Občas se situace na chvíli zlepší, ale nezůstane tak. Manželé, sousedé a národy se zase začnou hádat. Nakonec znovu propukne konflikt, násilí a válka. Proto lidé říkají, že “nic netrvá věčně”.
Mír však věčný je.
Skutečně poznat mír znamená prožít pravdu, že vy a mír jste jedno. Ovšem jelikož si spousta lidí není vědoma toho, kým skutečně jsou, jak mohou trvalý mír poznat?
Nedostatek uvědomění je důvodem, proč nám trvalý mír uniká, i přes snahy aktivistů, hledačů a mnoha dalších lidí, kteří si jej přejí.
Věřím že klíčem k vyřešení světových problémů je vzdělání, ať už jde o domácí násilí, chudobu, životní prostředí, či války.
Pokud vzdělávání vyplývá z uvědomování, pak jistě změny přináší. Nicméně pokud vychází pouze z hlavy, přínosy, jež přináší, budou vždy omezené. To proto, že každé “dobré” poučení dokáže naše ego vyvážit tvorbou značného množství zmatků, ignorance a utrpení. Navíc vzdělání je příliš široký pojem. Například některé vzdělání je postaveno na tvrzení, že lidé se světlejší kůží jsou nadřazeni těm, kteří v ní mají více melaninu.
Řekli byste možná, že pokud by lidé dostali informace o faktech, věci se změní. Jenomže kuřáci vědí o škodlivosti kouření, a přesto si dál ubližují. Miliony lidí znají fakta o sedavém způsobu života a špatné životosprávě a nic nezmění, takže jsou nemocnice přeplněné pacienty se srdečními chorobami, selhávajícími orgány a dalšími nemocemi souvisejícími s nevhodnou výživou a nedostatkem pohybu.
Nepotřebujeme ani tolik vzdělání, nýbrž znovunalezení souladu s mírem, jenž je naší podstatou. Každá forma, od atomu přes člověka až po planety, vibruje určitou frekvencí. Vrátíme-li se do svého přirozeného stavu, opět se sladíme s prapůvodní vibrací, která všechny formy stvořila.
Mírem naplněné vědomí má jakožto základní vibrace moc harmonizovat mnoho neharmonických energií a navracet je do souladu se sebou. Protože jsou všechny formy energie tvořeny prakticky pouze vědomím, které naplňuje celý prostor, dokáže vibrace trvalého míru kteroukoli formu rychle přivést zpět do souladu. Na tomto vyšším stupni vědomí již čas ani prostor nepředstavují překážku, takže prožívat mír znamená rezonovat na frekvenci, která pozitivně ovlivňuje celý vesmír.
Cítíme se sice pěkně, když je stres nahrazen klidem, jenže jak by tohle mohlo ovlivnit naše bezprostřední okolnosti? Jak by mohlo prožívání míru předejít hladomorům nebo živelným pohromám?
Kořenem problému je egoistické “já” a jeho neustálá představa, že něčeho “není dost”, pročež stále hledá něco “dalšího”. Každé ego se pokouší upevnit samo sebe vytvářením dalších vztahů, získáváním předmětů a zažíváním zážitků. Vše je to marný pokus o to, cítit se dokonale a věčně.
Svět funguje tak, že úspěch jednoho ega závisí na neúspěchu jiného. Jelikož ego samo sebe chápe částečně prostřednictvím forem, které se snaží získat, cítí se umenšené a ohrožené, když to, co si přeje, nedostává.
Na kolektivní úrovni ego vytváří systém trhu, v němž je normou nutkavá spotřeba a hromadění. K oblíbeným metodám získávání dalších zdrojů patří mezi lidmi i národy konkurence, podvádění a násilí. Skutečnost, že zdrojů pro šťastný, zdravý a klidný život pro každého je na planetě více než dost, zůstává nepovšimnuta. Ego si prostě nemůže pomoci, jeho paranoia vidí všude nedostatek. To je příčinou konfliktů ve světě.
Mnozí se pokoušejí chovat mírumilovněji, avšak to není totéž co přebývat v míru. Sice jde o dobrý začátek, ovšem nekompletní. Když si uvědomíme, že jsme všichni součástí jediné univerzální reality, naše nutkavé sklony získávat další formy pomocí vykořisťování druhých se rozplynou.
Když si uvědomíme naši kolektivní jednotu, nevnímáme také již ostatní jako ohrožení vlastní existence. Poznáváme v nich projev téže reality, a tak nám dochází, že ubližovat jim znamená škodit sobě.
Univerzální vědomí, jež je naším pravým bytím, má vnitřní smysl pro rovnost a vyváženost, takže přesně ví, čeho je třeba pro harmonické fungování celku. Tento harmonický stav byl na naší planetě mnohem patrnější před miliardami let, než se zde objevilo lidské ego.
Když lidstvo přestane realitě vzdorovat, prapůvodní inteligence může snáze protékat a inspirovat naše myšlení. Po probuzení se ze snu o “sobě” a “příběhu o nás” máme ihned k dispozici větší jasno, vhled a přístup k tvůrčím řešením nejpalčivějších problémů lidstva, k jakým patří třeba klimatické pohromy. Vlastně v sobě cítíme puzení léčit a sjednocovat a přitom respektovat jedinečnost a krásu jednotlivých forem.
Přemýšlel jste někdy o tom, proč jste se spolu s přáteli stal aktivistou, zatímco mnoha jiným lidem je to jedno?
Myslím, že už na základní škole na mne některé z těch věcí, o nichž jsme se učili, zapůsobily více nežli na spolužáky.
Na Zemi má každý jinou úroveň vědomí. Do té míry si pak je vědom kolektivní jednoty. Někdo jako by se s větším uvědoměním vzájemné propojenosti již narodil, zatímco jiný zahlédne její záblesk v přítomnosti pokoje, krásna, tvořivosti či něčeho dalšího, co jej okouzluje.
Mnoho lidí má nicméně vědomí na úrovni, při které propojenost celku vidět nemohou. Je tím omezena jejich schopnost soucítění. Nejeví zájem o jiné mimo rodinu nebo sociální skupinu, protože vnímají svět jinak, nežli jej vnímáte vy. Rostoucí soucítění s těmi, kteří sami mají soucítění omezené, je známkou růstu našeho sebeuvědomění.
Zahlédnutí jednoty neznamená, že ego může přímo vidět to, co je ve skutečnosti mimo jeho schopnost vnímání. Zážitek jednoty je zážitkem reality bez používání filtru přemýšlení. Přichází z našeho nejhlubšího bytí, nikoli mysli. Když jej zažijeme, můžeme o něm později přemýšlet. Myšlením jej však nedosáhneme.
Záblesk naší společné jednoty mnoho lidí ihned zase zapomene, jelikož se rychle vrátí k přemýšlení, i tak však tento chvilkový posun vědomí může ovlivnit úroveň soucítění a způsob, jakým ve světě žijeme. Hodně z nás ovšem dělá chybu, když předpokládáme, že probudíme-li vědomí své a druhých, změníme svět a nastane více míru. Nebude to fungovat, protože jde opět jen o dobré úmysly a promyšlené nápady ega, které samo je právě překážkou míru vyššího vědomí.
Jediné, co můžeme dělat, je dovolit tajuplnému procesu probuzení, aby se sám udál. Dovolit to lze tak, že cokoli konáme, děláme vědomě. Přestaneme-li odporovat realitě, dovolujeme vyšší inteligenci, aby inspirovala naše myšlenky a skutky. Může v nás působit, ale mimo kontrolu či chápání. Svým bytím ukončujeme odpor, znovu se vynořuje klid a mír a stává se přístupnějším i pro ostatní.
V minulosti jsem coby aktivista na internetu i v terénu používal přesvědčivé argumenty, zaštítěné pádnými fakty. Chtěl jsem tím přimět lidi, aby změnili názor. Je pro něco takového prostor v přirozeném procesu rozvíjení uvědomění?
Je dobré si uvědomit, že člověk nemůže změnit názor jiného člověka. Člověk nezmění svůj názor ani násilím ani přesvědčováním od jiného člověka. Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že svůj názor může změnit jen člověk sám. Sám sobě a v sobě. Sám dotyčný učiní to rozhodnutí, že změní nějaký svůj názor. I když by se nám v některých situacích mohlo zdát, že člověk změnil názor po přesvědčování či naléhání jiného člověka, ve skutečnosti by k tomu nikdy nedošlo, pokud by se tento člověk sám nerozhodl názor změnit.
Při takovýchto jednáních je rozhodující úroveň vašeho vědomí. Vaše vědomí a klidná přítomnost, která ho doprovází, byly mnohem důležitější nežli slova, která jste pronášel. Uvědomte si, že skutečná změna názoru je více než jen nahrazení jedné domněnky druhou. Jde o změnu, kterou procítíte srdcem, takže i o posun soucítění a hlubší porozumění tomu, že vše na světě je propojeno.
Lidem rozšiřuje obzor ohledně jakéhokoli tématu právě úroveň vědomí, úroveň uvědomění, že jsou součástí “celku”. Ti, kteří jsou připraveni a ochotni naslouchat a rozumět tomu, co chcete říci, jsou připraveni proto, že úroveň jejich vědomí je dostatečná, aby si mohli naši vzájemnou propojenost uvědomit. Posiluje se tím jejich empatie a schopnost přijmout nový úhel pohledu.
Myšlenkové koncepty bez živé přítomnosti nemohou vytvářet lepší pochopení a soucítění. Naším cílem tedy je zvyšovat možnost růstu vědomí lidí tak, že tomuto přirozenému procesu nebudeme bránit vlastním egoistickým odporem vůči přítomnému okamžiku.
Když necháte korek být, vyplave sám na hladinu vody. Stejně tak přirozeně vzrůstá naše vědomí, když poleví mentální aktivita. Zároveň stoupá možnost růstu vědomí dalších lidí. Roste-li úroveň vědomí určité osoby, jeho starý příběh “o sobě” se začíná rozpadat, někdy mírně, jindy dramaticky, a člověk nyní může být připraven na příběh, který lépe odpovídá jeho nové úrovni vědomí.
Pokud jste s někým hovořili a zdálo se, že vám rozuměl, možná jste mu poskytli poslední popostrčení přes okraj, do nového příběhu, který odráží posun ve vědomí, jenž není viditelný. On se možná domnívá, že jej přesvědčila vaše výřečnost, ve skutečnosti šlo o to, že si sám poslal do cesty takovou osobu, jež mu umožnila posun ve vědomí. Jednáme-li z přítomnosti, umožňujeme životu, aby skrze nás pracoval. Nárůst našeho sebeuvědomění nám pomáhá uvědomit si, že nikoli naše egoistické “já”, nýbrž soucitná inteligence života je tím, kdo na růstu vědomí “pracuje”.
Nejlepším způsobem, jak pomáhat lidem dojít tam, kam chtějí směřovat, je neodporovat tomu, co je. Ať již zůstanete zticha, nebo budete hovořit, ukotvěte se v klidu přítomného okamžiku a stanete se katalyzátorem pro zvýšení empatie, porozumění a uvědomění míru.
Znovu opakuji: Usmiřování konfliktů a vzdělávání ohledně nenásilí jsou vznešené snahy, které mohou přinést pozitivní, avšak dočasný relativní klid. Dočasný proto, že kořen problému zůstává nedotčen. Semena bojů a násilí se šíří dál, dokud chce řízení ovládat mysl.
Světové utrpení neskončí, trvalý mír nenastane, dokud nevystoupíme z našeho egoistického transu, jenž způsobuje, že se vzájemně vidíme jako oddělené od sebe. Teprve když uzříme naši vrozenou jednotu, uvědomíme si, že nikdy nemůžeme pokoj a naplnění mít, nýbrž že pokojem a naplněním můžeme pouze být.
