.......

Uvízli jste v pasti, kterou jste si sami připravili. Nejste schopni vzdát se požadavků, které jste si sami uložili, ani požadavků, které vám (podle vaší představy) uložil Bůh.

Ale proč by vás mělo znepokojovat prostě kon­statování faktů? Je snad konstatování skutečnosti odsouzením? A co když někdo nesplňuje Požadavky? Co na tom záleží?

Tyto otázky jste si začali klást.

 

Je jasné, že vaše šestá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Boží soud neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

 

Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

 

A tak vznikla vaše Sedmá falešná představa.

 

 

7.

Iluzorní odsouzení

 

Tohle je vaše Sedmá falešná představa:

 

EXISTUJE ODSOUZENÍ

 

Boží soud musel mít nějaké následky. A jestliže opravdu existoval, pak to muselo mít nějaký důvod.

Je jasné, že člověk byl souzen, aby se zjistilo, zda si zaslouží odměnu za splnění Požadavků.

 

Tak si to lidé vysvětlovali. Ve snaze najít od­povědi jste se vrátili ke svým původním kulturním mýtům a k prvním falešným představám, na nichž byly tyto mýty založeny.

 

Řekli jste si, že jsem vás od sebe oddělil, když jste poprvé nevyhověli Mému Požadavku.

 

Dokud jste byli dokonalí, žili jste v dokonalém světě — v Ráji — a byli jste nesmrtelní. Když jste se dopustili Prvního hříchu a stali se nedokonalými, skončil váš dokonalý život.

 

To nejdokonalejší na vašem dokonalém světě bylo to, že jste byli nesmrtelní. Smrt neexistovala. Když jste se stali nedokonalými, přijali jste Čtvrtou falešnou představu jako realitu. Existuje Nedostatek. Ničeho není dost. Dokonce není dostatek Života.

 

Takže smrt musela být následkem. Smrt byla trestem za nesplnění Požadavků.

 

Ale jak je to možné? ptali se vaši myslitelé. Všichni lidé umírají. Jak může být smrt trestem? Umírají i lidé, kteří Požadavky plní!

 

Smrt je možná důsledkem toho, že ve vesmíru existuje Nedostatek. Nedostatek je stav existence. To vám říkala vaše Čtvrtá představa.

 

Je-li však smrt důsledkem Nedostatku, co je důsledkem nesplnění Požadavků?

 

Něco tu nebylo v pořádku. Něco tu nehrálo. A tak jste se vrátili k vašemu původnímu mýtu. Bůh vyhnal Adama a Evu z ráje, protože nesplnili jeho Požadavky. To způsobilo Nejednotnost, která způsobila Nedostatek, který způsobil Požadavky.

 

Takže Nedostatek byl důsledkem Božího trestu. Odloučení bylo trestem a Nedostatek důsledkem. Smrt je nedostatek Života — takže smrt je trest.

 

Tak jste si to vysvětlovali. Smrt je trest za ne­splnění Požadavků. Neboť kdyby neexistovala smrt, bylo by jen to, co vždycky bylo — to jest Věčný život.

 

A tak jste začali považovat za odměnu to, co předtím vždycky bylo.

 

To je ono! řekli jste si. Věčný Život je odměna. Ale byl tu další problém. Existuje-li smrt, nemůže existovat Věčný život.

 

Hmm.

 

To je problém. Jak to zařídit, aby oboje mohlo existovat — přestože jedno vylučuje druhé.

 

A tak jste si řekli, že smrt hmotného těla není ko­nec života. Jelikož existence smrti vylučuje možnost věčného života, řekli jste si, že život pokračuje i po tělesné smrti.

 

Jestliže však život pokračuje i po tělesné smrti, jaký má tedy smrt smysl?

 

Smrt je nesmyslná. A tak jste si museli vytvořit v posmrtném životě.., nějaký jiný výsledek.

 

Začali jste tomu říkat Odsouzení.

 

To dokonale vyhovovalo vaší Druhé představě. Výsledek života je nejistý — existuje Neúspěch!

 

Vlk se nažral a koza zůstala celá. Mohli jste mít smrt i Věčný život, trest i odměnu. Tím, že jste oboje přesunuli do posmrtného života, podařilo se vám udělat ze smrti vrcholný projev Nedostatku — což dokazovalo pravdu vaší Čtvrté falešné představy.

 

Jedna představa teď podporovala druhou. Do­konale se doplňovaly. Vaše práce byla hotová.

 

Na základě svých kulturních mýtů jste si vytvořili novou realitu.

 

Vaše mýty podporují váš život a váš život podpo­ruje vaše falešné představy. Tohle je nadstavba celé vaší kosmologie. Na tom je založeno veškeré vaše poznání.

 

A všechno je to falešné.

 

Smrt neexistuje. Říci, že existuje smrt, je totéž jako říci, že ani vy neexistujete, neboť vy jste samotný Život.

 

Říci, že existuje smrt, je totéž jako říci, že neexistuje Bůh, neboť je-li Bůh vším, co je (čímž Bůh je), a je-li všechno sjednoceným celkem (čímž všechno je), pak když něco umře, umře všechno — což znamená, že umře i Bůh. Umře-li cokoli, umře i Bůh.

 

To je ovšem nemožné. Proto si uvědomte tohle:

 

Smrt a Bůh se vzájemně vylučují.

 

Existuje-li smrt, neexistuje Bůh. Anebo musíte připustit, že Bůh není vším, co existuje.

 

To nás přivádí k zajímavé otázce. Existuje něco, Čím Bůh není?

 

Věříte-li, že existuje Bůh a zároveň něco, čím Bůh není, pak můžete věřit čemukoli. Můžete věřit v existenci Ďábla a všeho ostatního.

 

Věříte-li však, že Bůh je prapůvodní energií Ži­vota, která pouze mění své formy, ale nikdy neumírá a že tato Boží energie je nejen obsažena ve všem, ale je vším — že je to energie, která formuje všechno, co má formu — pak snadno pochopíte, že smrt neexistuje a ani nemůže existovat.

 

Tak to prostě je. Já jsem energie Života. Já jsem to, co formuje všechno, co má formu. Všechno, co vidíte, je Bůh — v mnoha podobách.

 

Vy všichni jste Bůh, který se vyvíjí.

 

To jsem vám už mnohokrát říkal, ale teď to konečně můžete opravdu pochopit.

 

V našich rozhovorech jsem opakoval mnoho věcí, ale dělal jsem to úmyslně. Než porozumíte novým myšlenkám, musíte dokonale porozumět všemu, co jsem vám už řekl.

 

Někteří z vás jsou netrpěliví. Někteří si řeknou:

 

„Tohle už vím!“ Ale rozumíte tomu opravdu? Váš život je odrazem vašeho nejhlubšího porozumění.

 

Žijete-li v neustále radosti a blaženosti, pak máte opravdové porozumění. To ovšem neznamená, že se můžete vyhnout všemu, co působí bolest a utrpení. Znamená to, že žijete radostně navzdory nepřízni­vým okolnostem. Váš život nemá nic společného s vnějšími okolnostmi.

 

Tohle je bezpodmínečná láska, o které jsem už mnohokrát hovořil. Můžete ji cítit k druhým lidem nebo k samotnému Životu.

 

Milujete-li Život bezpodmínečně, milujete jej ve všech formách, v nichž se projevuje v každém oka­mžiku. To je možné jen tehdy, když si „uvědomujete jeho dokonalost“.

 

Říkám vám, že všechno je dokonalé. Jestliže to vidíte, udělali jste první krok k dokonalosti. To však nemůžete vidět, dokud nechápete, o co se všichni snaží, dokud nechápete smysl všeho.

 

Až pochopíte, že to všechno opakuji proto, abych vás dovedl k vašemu nejhlubšímu porozumění a k dokonalosti, pak Moje opakování budete milovat. Budete to milovat, protože pochopíte, že vám to přináší prospěch. A přijmete Můj dar s radostí.

 

Přinese vám to duševní klid a vyrovnanost v kaž­dém okamžiku vašeho života, ať už jste jej dosud považovali za sebenepříjemnější. Budete klidní a vy­rovnaní dokonce těsně před smrtí, neboť si uvědo­míte, že i vaše smrt je dokonalá.

 

A budete ještě vyrovnanější, až pochopíte, že umíráte v každém okamžiku. Každý okamžik je konec toho, Čím jste byli, a začátkem toho, Čím chcete být.

 

V každém okamžiku znovu vytváříte své já. Děláte to, ať už si uvědomujete nebo ne.

 

Život můžete prožívat intenzivně, aniž stojíte tváří v tvář tomu, co jste dosud považovali za „smrt“. Můžete žít intenzivně, kdykoli chcete — v okamžiku narození, v okamžiku smrti a kdykoli jindy.

 

Jedno vám mohu slíbit: v okamžiku tělesné smrti si budete uvědomovat život intenzivněji — a to vás přesvědčí víc než cokoli jiného, že život pokračuje a nikdy, nikdy nekončí. V okamžiku smrti si uvědo­míte, že nikdy neexistoval nedostatek. Nikdy nebyl nedostatek Života.

 

Až si to uvědomíte, navždy se vzdáte své Čtvrté falešné představy. Té se ovšem můžete vzdát i před smrtí, a to se vám snažím vysvětlit.

 

Chcete-li produkovat víc života, musíte si uvědo­movat smrt. Prožívejte každý okamžik svého života jako smrt. Neboť smrt je vlastně život, pokud ji považujete za konec jedné životní fáze a začátek druhé.

 

Jestliže si to uvědomujete, můžete v každém okamžiku pohřbívat to, co právě odešlo, co právě umřelo. A pak můžete vytvářet budoucnost, neboť víte, že budoucnost existuje, že je víc Života.

 

Jakmile si to uvědomíte, přestanete věřit v exis­tenci nedostatku a začnete užívat věčného okamžiku přítomnosti novým způsobem.

 

A celý váš život se změní.

 

Jakmile pochopíte, že Života je vždycky dosta­tek, naučíte se užívat své falešné představy o exis­tenci nedostatku produktivním způsobem. Vaše před­stava vás přestane brzdit a začne pomáhat na cestě zpátky k Bohu.

 

Můžete být klidní, neboť víte, že máte dost času, ačkoli se vám zdá, že čas utíká. Můžete být nesmírně produktivní, neboť víte, že máte víc Života, ačkoli se vám zdá, že váš život končí. Můžete najít klid a radost, ačkoli se vám zdá, že není dostatek toho, co si myslíte, že v životě potřebujete. Konečně si uvědomujete, že všeho je dostatek. Je dostatek času, dostatek Života, dostatek všeho — takže můžete žít navždy spokojeně.

 

Jakmile si uvědomíte, že je dostatek všeho, o čem jste si dříve myslili, že toho je nedostatek, ve vašem životě nastanou nesmírné změny.

 

Jakmile si uvědomíte, že je dostatek všeho, přestanete soutěžit s druhými. Přestanete bojovat o lásku, o peníze, o moc a o všechno ostatní, o čem jste si dříve myslili, že toho je nedostatek.

 

Je konec soutěžení.

 

Všechno se změní. Místo abyste bojovali o to, co chcete, začnete to dávat druhým. Místo abyste bojo­vali o lásku, začnete ji dávat druhým. Místo abyste se snažili být úspěšní, budete pomáhat druhým, aby se stali úspěšnými oni. Místo abyste bojovali o moc, budete podporovat druhé.

 

Místo abyste hledali náklonnost, lásku, sexuální uspokojení a citovou jistotu, stanete se zdrojem všeho. Všechno, co jste kdy chtěli, teď budete dávat druhým. A nejkrásnější je, že to, co dáváte, vlastně získáváte. Najednou zjistíte, že toho, co rozdáváte, máte pořád víc.

 

To je pochopitelné. A nemá to nic společného s morálkou ani s „duchovním osvícením“ ani s „vůlí Boží“. Vyjadřuje to prostou pravdu: nikdo jiný tu není.

 

Všichni jsme součástí jednoho celku.

 

Mylně se domníváte, že tomu tak není. Myslíte si, že jste odděleni jeden od druhého i ode Mne. Máte pocit, že ničeho není dostatek — dokonce ani Boha — a proto si myslíte, že něco musíte dělat, abyste dostatek měli. Věříte, že vás pozorně sleduji, zda to děláte. Myslíte si, že když to neuděláte, budete potrestáni.

 

To není příliš láskyplně. A přesto vám vaše kulturní mýty říkají, že Bůh je Láska. Bezpodmínečná láska. Neomezená láska. Naprostá láska. A jestliže je Bůh Láska, jak může existovat Boží odsouzení? Jak by vás mohl Bůh odsoudit k věčnému utrpení?

 

Právě tyto otázky jste si začali klást.

 

Je jasné, že vaše Sedmá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Bůh vás neodsuzuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

 

Opět jste měli pravdu. A opět .jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

 

A tak vznikla vaše Osmá falešná představa.