.......
Je jasné, že vaše První představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Potřeby neexistují. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.
A měli jste pravdu. Ale udělali jste chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.
A tak vznikla vaše Druhá falešná představa.
2.
Iluzorní neúspěch
Tohle je vaše Druhá falešná představa:
EXISTUJE NEÚSPĚCH
Myšlenka, že Boží vůle (pokud Bůh nějakou má) nemusí být vykonána, odporuje všemu, co jste si myslili, že o Bohu víte — to jest že Bůh je všemohoucí a všudypřítomný Stvořitel — nicméně jste ji nadšeně přijali.
Z toho vznikla velice nepravděpodobná, nicméně velice mocná představa, že Bůh může neuspět. Bůh si může něco přát, ale nemusí to dostat.
Zkrátka a dobře, Boží vůli lze zmařit. Tato představa je stěží uvěřitelná, neboť i omezený lidský rozum si uvědomuje její rozpory. Nicméně člověk má velkou představivost a je schopen věřit všemu. Nejenže jste si vymyslili Boha, který má potřeby, ale vymyslili jste si Boha, jehož potřeby nemusejí být vždycky uspokojeny.
Jak jste to udělali? Jako obvykle, přisoudili jste Bohu lidské vlastnosti.
Přisoudili jste Bohu vlastnosti, které jste odvodili ze své vlastní zkušenosti. Protože jste zjistili, že nemusíte dostat všechno, co si myslíte, že potřebujete ke štěstí, prohlásili jste, že Bůh je na tom stejně.
Z toho vznikl mýtus, který říká, že výsledek života je nejistý.
Život může, ale nemusí být dobrý. Nakonec všechno dobře skončí — anebo taky ne.
Vaše pochybnosti, že potřeby Boha (pokud nějaké mám) budou uspokojeny, ve vás vyvolaly strach.
Strach jste poznali, teprve když jste si vymyslili Boha, jehož potřeby nemusejí být vždycky uspokojeny. Do té doby jste se neměli čeho bát. Bůh o všem rozhodoval. Bůh byl všemocný a se světem bylo všechno v pořádku. Co by se mohlo stát?
Ale pak jste si vytvořili představu, že Bůh nemusí dostat všechno, co si přeje. Bůh si mohl přát, aby se k němu vrátily všechny jeho děti, ale jeho děti tomu mohly zabránit svými vlastními činy.
I tato myšlenka byla rozporuplná a lidský rozum si to opět uvědomil. Jak mohla Boží stvoření odporovat Boží vůli, jestliže Stvořitel a jeho stvoření byli jedno a totéž? Jak mohl být výsledek života nejistý, jestliže nebyl žádný rozdíl mezi Stvořitelem, jenž život stvořil, a tvory, kteří život žili?
Je jasné, že vaše Druhá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Neúspěch neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.
Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.
A tak vznikla vaše Třetí falešná představa.
